Židle
se německy řekne „stuhl“ a tady začínaly problémy. Mně
nastaly již v těch úplně raných letech, když na mě
babička mluvila německy. Proč si mám sednout na stůl, když
vedle stolu mám polstrovanou židli? A tak se v mém dětském
mozečku vzedmula vlna odporu. Neposlechnu babičku. Jisto jistě byl
tenhle konflikt dobrých duší mírovou cestou zažehnán, ale
takových jazykových šumů bylo před desítkami let v jazykovém
vývoji chlapců jako já, vícero. Kurve. Kdo by řekl, že je to
„zatáčka“? Na oblíbené bonmoty bylo zaděláno i u dospěláků
za jízdy před zatáčkou. Čím víc zatáček, tím víc těhle
přihlouplých narážek. Znáte to jistě i z vlastní
zkušenosti s barvičkami na semaforu - zelená vlna – Grünne Wole
– volno na zelenou.
Tahle
úsměvná nedorozumění jsou častá i mezi sousedními
národnostmi. Jak se dnes vzdálenosti mezi lidmi zkracují na něco
z něčeho, neplatí pro každého, že je to pro něj „španělská
vesnice“. Pro Němce to je „česká vesnice“. Díky „Šengenu“
jsme už všude byli, všechno viděli, všechno slyšeli zpoza okna
našeho vlaku či letadla Kdeže je to okřídlené rčení naší
starší generace: „Co radíš! Byl jsi v Rusku?“...
Dostal
se mi do ruky letáček předválečného Čedoku, kde se zcela vážně
prezentuje cíl kampaně: Každý Čechoslovák aspoň jednou za
život v Praze. Já sám pamatuji cestu z Liberce do Prahy
autobusem ČSAD dnes zkrácenou na polovic. Dřív trvala tahle cesta
dvě hodiny s povinnou zastávkou na čůrání v Mladé
Boleslavi. Ovšem i se zážitkem zdarma z cesty v úžasných
zatáčkách nad Hodkovicemi nad Mohelkou přes Český Semerink, v
březnu vše ve žluté – samý petrklíč.
Co
všechno člověk zažije v jedné průměrné věkové
generaci. Auta na dřevoplyn, jejich startování klikou, směrovky,
co se odpoutávaly od těla karoserie a ukazovaly kam zabočujeme,
stupátka u dveří, pneumatiku vzadu na autě. Benzín, který jsme
si objednali a pumpař nám jej i mechanicky pumpováním do nádrže
auta doplnil. Kdeže ta úsměvná léta jsou! Kam se schovala?
Nezapomenu
na souseda sedícího přede mnou v autobusu na lince z Liberce
do Prahy. Ve Kbelích, tam, kde už se sjíždělo dolů ku Praze se
náhle vztyčil a mohutným hlasem zadeklamoval něco v tom
smyslu: Vidím Prahu, krásné to město stověžaté. Sedl si a za
nezájmu spolucestujících jsme dojeli na Florenc, na známé
pražské autobusové nádraží.
Já
cestoval na letní prázdniny do Mníšku pod Brdy a došlo mi, že
na základě této výzvy patriota budu muset prohlídce Prahy
věnovat podstatně víc času, abych ve stáří nelitoval a nemusel
později na veřejnost s takovými veřejnými relacemi jako
onen pán.
Takže,
stuhl je německy židle. Jednou provždy německy kurve je česky
zatáčka a Grünne Wole, máte zelenou vlnu. Nezastavujte a
nebrzděte, opotřebovávají se vám brzdové destičky.
Žádné komentáře:
Okomentovat