Dal jsem své osmé knížce fejetonů jméno po Sudetech. A to
byste nevěřili, jak se zvedl zájem o všechno, co jsem do té doby napsal. Sudety
– území, kde žili Češi, Němci a Židé pospolu, ne sice jako v bavlnce, a
nepřijít tenkrát zatracenej Hitler, tak to spolužití bylo jako v každé
jiné rodině. Hádavé a výbušné, ale k něčemu to bylo. Každý z jmenovaných
by chtěl být lepším, než ti druzí. Prima konkurenční snaha. A kdo by zvítězil?
No samosebou stát, město, obyčejní lidé a ti nejlepší.... Kdo by to asi byl....
Myslím, že to vím, ale nepovím to.
Sudety… Tolik let po válce. Zmizeli Židé, zmizeli Němci, Češi
si v domech po Němcích lebedí.... Ne, v tom to není. Mladí Češi mají
řeči, jak nespravedlivé bylo uplatnění kolektivní viny, že je čas odpustit a
zapomenout, to je být moderní a spravedlivý. Ti, kteří si pamatují fašistické
bezpráví, Mnichovskou dohodu, a koncentrační tábory, ti neodpustí a obdobné to
bude i na druhé straně.... Zbytku je to šumafuk, nebo by chtěli, aby ti staří a
komunisti už přestali s tím brekotem a žili v dobré vůli se všemi.
Nejde to. Budou si muset počkat, až sama příroda a její zákony rozhodnou, kolik
křiklounů se kam postaví.
Všední den není o Sudetech, ale to slovo a jeho náplň zní tak
světově, že každého znovu a znovu pokouší a čeká, že při jeho vyslovení se něco
stane. To slovo vábí a po zákazu jeho používání prezidentem republiky v roce
1945 dostalo se mu příchutě zakázaného ovoce. Lidé mají rádi konspiraci,
spiknutí je blud a vlastně je to nebezpečné i pro duševní zdraví
V podstatě je to slabost, nemoc, zlo, za vším vidět spiknutí. Čím
slabší povaha tím větší sklon vidět za
vším spiknutí. A Sudety, vděčné téma, jak vidět spřádají jen ti, kdo „slabochy“
lákají. Ke srovnání používají paralely z dějin, pokroucené příklady.
Okradení a zneužití slovanské dobroty. Nordická lest našeho věčného nepřítele.
Spiknutí ras. Není větší chudoby, než chudoba ducha. K řešení národnostní
otázky pohraniční se hodilo cokoli, co ponížilo druhou stranu – viz příklon
k ďáblu ve třicátých letech minulého století.
Sudety jsou tu a opět ožívá doba, kdy hledáme něco, co
povznese jejich ducha, kdy společně Češi i Němci najdou v jejich názvu
něco víc.... Ano i my jsme Sudeťáky, tak jako Brňané jsou ti z Brna a Pražané
ti z Prahy. Jméno Sudety se nedá nikomu upřít. Viděli jsme, jaké jsou
důsledky, když se zakáže něco jako alkohol, kouření, šlechtické tituly a
nakonec i slovo Sudety.
Sudety jsou v nás tak, jako Morava v Moravácích.
Sudety budou navždy v nás a budou ovlivňovat naše chování.. Jsme tu
všichni doma a bojíme se, jako každý jiný, o svůj domov. To je naprosto
normální. A je to určitě tak, jak to má být....
Myslím, že to vím.
Žádné komentáře:
Okomentovat