Kde
jsou ty doby, kdy se malí ševci věšeli – protože ten největší
z nich, Baťa, jejich dílničky požíral jednu po druhé. Dnes
došlo i na něho. E. E. Kisch ve své poslední reportáži z Baťova
království ve Zlíně popisuje, jak firma přispívá k rozvoji
společnosti a jak expanduje do světa. Nebylo města, městečka,
nakonec i vesnice, odkud na vás nehleděla jeho reklama.
Evropou
otřásla válka. Jak to tak chodí, není všechno kolem ní košer.
Někdo kolaboruje, někomu se neprokáže nic. Únor roku 1948
přerušil dohady, kdo komu za války a jak pomáhal, a boty od Bati
dostaly nový rozměr lidově demokratický, později socialistický.
I bez Bati si držely standart dobře odvedené práce a prodávaly
se doma i v cizině. Po roce 1989, kdy se v ČSR věci
vrátily k samotným počátkům a firma Baťa se vrátila do
Čech vyrábět boty. Nikdo nevstoupí dvakrát do stejné řeky. Ani
Baťa to nezvládl.
Stalo
se, že v Čechách skončil s výrobou a vše převedl do
lidové Číny. Nehledě na „špatnou“ pověst čínské
produkce, vyráběl boty made in Čína. Vzal práci Čechům a
nabídl ji Číňanům. Trochu hodně to připomíná dědečka
současného „Bati“, který rovněž bez skrupulí vzal práci
jednotlivým ševcům a nezajímal se o to, jak uživí rodiny...
Kapitalismus
občas staví bohaté před rozhodnutí, zda dát možnost přežít
a vydělat i těm druhým, chudým. Většinou je však pro bohaté
rozhodující zisk. Paradoxem je, že se nám Baťa opět po
několikáté do Čech vrací. V Číně mu přestal bambus
růst. Co by se nevrátil. Nabídne lidem práci. Co na tom, že až
na něj Číňané kývnou prstem a nabídnou o korunu víc, se vším
praští a opět se postěhuje. Koho zajímá, že se opět zachoval
jako p.....? Lepší to už nebude. Kdoví, čím nás příště
firma Baťa překvapí. Kdo jednou zklame, zklame pokaždé....
Žádné komentáře:
Okomentovat