Co všechno zažil! Ne ten, co tam dneska stojí, ale ten, co na
stejném místě stál dejme tomu od 10. století.
Tak zaprvé, patřil vždycky dětem. Ty hodně běhají
z jednoho břehu na druhý, z mostu pozorují vodu a v ní ryby.
Vždyť v Machníně ještě před sto lety, několik obyvatel vykazovalo, že
jejich hlavní obživou je rybářství na Nise. Vraťme se na most 10. století.
Kromě dětí, psů, prasat, chodili sem a tam Lužičtí Srbové, kteří tu
v okolí bydleli a hospodařili. Ve 13. století buď tady, nebo o kousek dál,
se z mostu díval do řeky i český král Přemysl Otakar II. když
pravděpodobně tudy spěchal žitavským předat městská práva a založit Hrádek nad
Nisou. O něco později mohl zkontrolovat stavbu hradu Karlfrídu a stav prací na
Ojbinu cestou tudy i Karel IV., Otec vlasti. Vždyť pár kilometrů odtud spal v
komendě plné mnichů v Českém Dubu. Co vím určitě je, že po mostě musely
jezdit už v té době vozy plné kamení na stavbu Hamrštejna, strážního hradu
a místa správy širokého okolí včetně vsi Liberce, tehdy určitě menší, než byl
Machnín. V té době kolem mostu už žili němečtí osadníci pozvaní sem
Bíbrštejny, pány z frýdlantského hradu. Hned na to kraj křižovali křižáci
a husité a byli při tom hluční, krvelační a nebezpeční.
Roku 1428 tu místní, coby spojenci „Šestiměstí“
z Lužice, topili poražené husity. Jedny topili, druhé upalovali
v místních stodolách. Most byl veledůležitý i v dalších letech.
Kousek od mostu se stavěla „Halířova tvrz“ naproti dnešnímu nádraží Českých
drah. Při jedné z velkých vod, voda Nisy strhla most, když na něm, jaká
náhoda, byl kočár s hraběnkou z Grabštejna. Spěchala na statek, co
stále ještě stojí mezi Machnínem a Karlovem. Za zmínku stojí, že půlka kočáru
s koňmi most ještě přejela, druhá se odlomila a i s milou dámou, která zmizela v rozvodněné řece.
Jaká to smutná náhoda. Spekulovalo se, snad i proto, že dáma zmizela a kočí
rovněž, zda to byla velká voda nebo velká shoda náhod. I tady může platit:
Láska, Bože, láska…
Po opraveném mostu pak stále chodila spousta lidí
z jedné strany břehu na druhou, protože po obou stranách řeky rostla a
sílila obec Machendorf - Machnín. A protože most je kousek od hranic slezských
a saských, tak většina intervenčních vojsk, tudy zajisté projela. Chorvati,
Sasíci, Prusové, Francouzi, ruští kozáci, Taliáni, panduři, Maďaři, Češi… A
potom ať někdo tvrdí, že žádný z nich nemohl být jeho dědečkem.... Hned
jak most přejeli, tak si většinou v obci odpočali a do postelí ulehli.
Od počátku 19. století se kolem machnína, řeky a
mostu rozvíjel textilní průmysl. Pod troskami hradu Hamrštejnu vyrůstaly první
budovy textilních továren v Čechách. Lidé po mostu chodili nejen do práce,
ale i za zábavou. Zajímavé bylo, že po pravém břehu Nisy žili v obci Němci, po levém víc
Češi. Na levém břehu byla i škola, obecní úřad, nádraží, na pravém hřbitov,
kostel, hlavní cesta do Saska, Chrastavy, Liberce. A to vše na křižovatce hned
vedle mostu. Do vsi po něm přišla i Rudá armáda v roce 1945. Já na něm,
coby desetiletý kluk jásal s ostatními páťáky, při zvolení Antonína
Novotného presidentem republiky. Právě na mostu nás totiž zasáhlo hlášení
místního rozhlasu o volbě prezidenta republiky. To bylo v roce 1957. Od té
doby se na mostě přes Nisu v obci Machníně nic důležitého nestalo....
Žádné komentáře:
Okomentovat