Asfalt.
Černý asfalt. Asi to nebude ten pravý, do kterého kdesi v Americe
zapadala prehistorická zvířata a topila se v černé, tekuté
a zároveň husté povidlové kaši. Asi to je jiná kaše, co se
leje na naše cesty, aby záhy ztuhla, jako u zubaře plomba v zubu.
Jako všechno, co má svůj prapůvod v něčem dávném, je
zároveň i motivujícím zážitkem z mládí. Něco, co je
spojeno s tím, na co tak rádi vzpomínáme, co bylo a už
není....
Cestáři.
Už to nejsou dávno ti, co pracovali bůhví s čím a za Marie
Terezie stavěli první krásné široké cesty, po kterých jezdíme
a chodíme dodnes. Tenkrát to šlo a ještě i dlouho potom bez
„asfaltu“. Dnes to už bez něho nejde a my známe už jenom ten
charakteristický zápach, polotekoucí hmotu, chladnoucí a tuhnoucí
v báječný lesklý povrch nové, nebo obnovené vozovky.
V horku, parnu a dusnu se tvoří silnice bez kterých, když
jsme se nerozumě vzdali sítě kolejí a dobra vlaků, si už
neumíme představit jak cokoli přepravit z bodu A do bodu B.
Bez
cest černých, jako dříve Ostrava a Kladno, si skutečně nedovedu
vybavit, jak cestovat, dopravovat zboží, materiál, lidi do práce
a zpátky domů. On to už asi nebude ten prapůvodní černý
asfalt, co tu snad původně kdysi opravdu byl, čínský,
ruský, sibiřský asfalt. Po všech těch letech, kdy se
šetří, se vypracovaly náhražky a tím došlo i k posunu
vlastností media, kterým dnes zalepujeme výtluky a stavíme i nové
cesty, které modelují jinak hezkou krajinu....
Jako
kluk jsem obdivoval tuhle práci s vůní „asfaltu“ spojenou
s mužnými hrudníky a svaly, které jsem viděl na mužích
pracujících v téhle profesi. Dodnes se v ní asi mnoho
nezměnilo, práce neubylo. Změnilo se ale jistě složení směsi.
Tepla a zápachu míň nebude. Asi to bude i dobře placená práce,
ale jen pro opravdovu silné a odpovědné jedince, protože si
nedovedu v téhle práci si představit nějakou bábovku –
flákače, který si sem přišel jen vydělat peníze. To by asi ti,
co zde tvrdě pracují, těžko ustáli dělat na nějakého
lemplíka.
Asfaltéři,
či jak si říkají, jsou dozajista tvrdí chlapi a když si
vezmete, že pracují za plného provozu silnic za zády a v jejich
bezprostřední blízkosti… Pak je jejich práce hrdinstvím....
Výsledkem
pak bývá nádherná lesklá, hladká a pevná, tolik žádaná a
bezpečná cesta. Taková, co něco vydrží. Zimu i léto, mráz i
žár, tisíce kilo na nápravu, ve dne i v noci, za deště, ve
sněhu v podmínkách, kdy, jak se říká, by člověk psa ven
nevyhnal. To všechno musí dneska vydržet nová či spravovaná
„asfaltová vozovka“, silnice, vedoucí 365 dní v roce odkudsi
libovolně někam napříč Sudetami, do Prahy a zase zpátky, celou
republikou...
Žádné komentáře:
Okomentovat