Adolf,
výhonek staré limburské šlechty a ředitel vratislavického
pivovaru zemřel a já, jsem se narodil. Bachoven von Echt (1864 –
1947). Kdo by to řekl? Pan otec, univerzální vědecký ďábel a
syn šéfem pivovaru. Připomíná to pochybnou kariéru dvou našich
pražských literátů, Hrabala a Havla.
Pan
otec vratislavického pivovarníka byl opravdu někdo. Šlechtic.
Žádná degenerace, ale chemik, podnikatel, donátor…. A
sběratel starých písemností, kterým rozuměl. Byl jako můj
hrádecký strýc Walter, významný člen ornitologické a pak ještě
numismatické společnosti. Kam asi hrabě Adolf ukryl nashromážděné
sbírky pana hraběte Karla? Že by dodnes ve Vratislavicích čekaly
na svého Mužíka?
Muselo
toho být dost. Být šlechticem od 16. století je závazek, taková
příležitost nepotká každého z nás. Co koupit, co vymačkat
z poddaných duší, z mého nebo vašeho dědečka. Tihle
poslední aristokrati alespoň pracovali, ale většina ostatních
dělala jen dluhy, tančili, pili, zabíjeli se v soubojích, peníze
vráželi do tanečnic….
V Liberci a v okolí se vyskytovali ti pracovitější.
Liebiegové a nakonec i ti méně známí vratislavičtí von Echové.
Možná jsou tu mezi námi další a ze skromnosti drží bobříka
mlčení. I v tom jsou jako my ostatní. Sem tam pěkní
vykukové, sem tam normální jedinci. Určitě se liší od pana
Nováka majetkem, děti umí česky, nedělají do politiky a drží
své ego pod kontrolou. Co po těch opravdových zbylo? Nemyslím
hrady a zámky, ty postavili naši plebejští příbuzní. Jo,
potkat tak toho opravdového Schwarzenberga, co to nandal Bonapartovi,
vzor noblesy, elegance, skromnosti. To byl pane, šlechtic! To bych
oprávněně sundal s hlavy i čepici. Karle, před tebou
nikdy, nebo snad až v té vaší hrobce, pak jistě ano. O
mrtvých jen dobře….
Stačí
se starat dobře o pivovar a je to doma. Naučit dobře juniora
česky, dorozumět se s poddanými, zdravit plebs…. Mám rád
lidi, co mají rádi lidi a ne, co si hrají na ty, co vám mohou
koupit pivo a vuřty s cibulí. Škoda, že těch lepších je
stále míň a míň. Není rozdílu mezi lidmi, to jenom jejich
chování se liší. Od pólu k pólu, od hranic ke druhým. Co
člověk, to názor, někomu to myslí, někomu trochu míň. Mám
pocit setrvačníku, mám ale úctu k lidem, kteří si na nic
nehrají. To potom Bachoven von Echt, ten poslední jménem Adolf,
rok úmrtí 1947 ředitel, poslední adresa pivovar Vratislavice,
byl ten, co to uměl. Je škoda, že coby skutečný šlechtic před
nás 66 lety opustil, v době kdy jsem se já narodil….
Žádné komentáře:
Okomentovat