Jak to bylo v té pohádce? Bez soli, to nejde, ale zkusil někdo uvařit bez vody? A je tu příjemný námět k zamyšlení. Díky statistickým údajům z roku 1928 z blízkého Turnova se dozvídáme netušené informace, čím a jak se naši turnovští sousedé myli a jakou vodu pili.
Turnov měl celkem tři prameny. Hruštičky, co dával za minutu
osmdesát litrů, durychovský čtyřiadvacet a podstránecký osm
litrů za minutu. A to vše v délce potrubí něco málo přes 5 km.
Na rynku a v ulicích v době předbělohorské stály kašny,
odkud si sousedé brali vodu k potřebám v domě, k vaření
piva a k hašení požárů. O hygieně nebylo v kronice ani
slovo. Samostatnou vodní nádrž město nepotřebovalo, neboť
pramen v Hrušticích byl dostatečný.
K dozoru nad vodovodem byl vrchností ustanoven mistr rudař,
jemuž se říkalo vodák. Ten se staral nejen o trubky do země
položené, ale vykonával i práce všeho druhu radnicí mu svěřené.
Takové předtechnické služby města. Nejsem si jist, zda dvě kopy
oběživa bylo dost, ale plat se mu neměnil od roku 1607. Však
mohlo dojít k nedozírným malérům a škodám, pokud by rudař
alias vodák náležitě na zimu vodní dílo „neopažil a mrvou
neobestříl, aby nezamrzlo“ , říká Dr. Šimák popravdě.
Už zmíněné tři prameny nestačily pro Turnov ani tehdy (roku
1928), a tak lze připustit, že by celé zásobování města vodou
by nešlo bez zdrojů pro Nudvojovice, Daliměřice, Turnova –
města nádraží a Malého Rohozce. Tam všude si pro vodu sáhli
většinou soukromníci a družstva. A tak tu jsou vodovody beroucí
vodu z pramenů na Borku u Malé skály, na Metelce
u Dolánek.
To se sešlo pár rolníků, jako třeba v Sekerkových Loučkách
v roce 1923, na stůl dali 9.000 korun a záhy z toho byl
sto devadesát pět metrů dlouhý vodovod z pozinkovaných
rour. Bez dotací si to zopakovali ještě jednou v roce 1925.
Bylo jich o jednoho víc a za 15.000 Kč postavili vodovod tři sta
metrů dlouhý. Taková to byla bezdotační doba. Lidé se dost
spoléhali sami na sebe, na družstvo, na kampeličku, na dané
slovo.
Voda na
Turnovsku byla stejná, jako voda jinde. Bylo na těch, kteří ji
konzumovali, zda si pro ni půjdou do kašny, nebo otočí kohoutkem
a v okamžiku naplní umyvadlo užitkovou nebo pitnou vodou. Něco
řešily studny, ale voda v nich nebyla vždy nejčistší. Voda z
hor, z pramenů, z lesních nádrží se postupem let společně s
elektřinou a plynem stala součástí standardu moderního života.
Voda je
úžasný dar a je s podivem, jak naši předci dovedli žít s tou
troškou, kterou si přinesli od kašny. Dnes si to ani nedovedeme
představit, ale šlo to, a lidé přežili.
Žádné komentáře:
Okomentovat