Tam, v tom neekologickém haraburdí, jehož se
zbavovala hrádecká fabrika Vulkan, se skutečně válelo vše, a
nejen z gumové pryže. Rukavice, prezervativy, rozbité porcelánové
ruce, kusy hadrů, dráty, textilie, elektrospotřebiče, co
dosloužily. Ráj potkanů, havranů, myší, užovek, zmijí, žab a
nás, zvědavých kluků, co zde našli vše, co hledali.
A když nebylo co, tak jsme se pustili
do zvířat, pastí a jiných plánů, jak ty živé dostat. A že
tam bylo, co chytat, trápit, mučit, vraždit.
Kolikrát to jsem viděl! Stále
to mám před očima. Jámy plné vody, přesličky snad i plavuně a
my, děcka, okouzlená možnostmi a údivem, jak může svět bizarně
vypadat. Ukázka následků
příští války, kdy člověk přežil a zvířata - mutanti
opouští své zatopené jámy a vydávají se za lidmi, aby se s
nimi střetli o vládu na zemi....
Připadali jsme si jako na Měsíci,
nebo jako v třetihorách, jako na trenažéru před cestou do
dalekého kosmu. Nikým nehlídaní jsme rozbíjeli, co nám padlo
pod ruku. Chvílemi jsme si připadali jako páni planety, bozi, co
rozhodují o tom, jak to bude vypadat. A tak vznikl nápad říkat,
že jdeme na doly - na vulkanické ostrovy, co stejně zaniknou. A
taky, že ano.
Přišlo to s rozhodnutím o
ukončení těžby lignitu, zrušením povrchového dolu "Kristýna",
jeho napuštěním a využitím pro rekreaci celého libereckého
regionu. Naše party se časem rozešly, mnozí prohlédli, mnozí
zapomněli, jiní to zkouší, nebo zkoušeli jinde. Ti, co jim
hrubost přešla do krve, to občas zkouší doma na ženách, na
dětech, nebo šikanují své podřízené.
Opravdu vulkanické ostrovy
zanikly? Byly a jsou prakticky
všude. Nejsou hluboko, pár metrů zeminy. Dnes zem nad nimi
mokvá, létají nad ní komáři, mušky, divoké včely, kdejaké
infikované potvory. Vulkanické ostrovy v Hrádku nad Nisou jsou
pryč. Je vidět, že lidé se tu kdysi ekologií tolik netrápili.
Je důvod, proč se jich dál bát?
Jako děti nás nikdo nepoučil,
dospělí už víme téměř vše. Ten kraj na pomezí tří
států by se neměl nikdy vrátit z 21. století do Třetihor. Je
krásný a nechtěl bych, aby se obohatil o mutanty, zvířenu, co si
pochutnává na lidech. To vše se může stát. Buďme tedy lidmi a
chraňme si své stromy, svá zvířata i sebe před hrozbou zániku.
Je nádherné, že právě
hrádečtí chtějí v tomto prostoru, dříve tak zanedbaném, dál
zkrášlovat své životní prostředí. Věřím, že právě tady,
kde se setkávají hranice tří suverénních států bude možné
ukázat životní prostředí příznivé nám i zvířatům, která
tu odjakživa žijí....
Žádné komentáře:
Okomentovat