Dvě vernisáže. V Severočeském muzeu a v Galerii – Lázních. Skoro to vypadá, že si Liberečák „milovník“ umění nevybere. Nestihne být všude. Není tomu tak. Žel, z pohledu toho, kdo chodí na otevírání výstav, pak je to v Liberci stále tatáž skupina lidí a nepozoroval jsem, že jsou z té přemíry a přetlaku výstav vyčerpáni. A i kdyby - občerstvení zdarma, hlavně v Severočeském muzeu je vždy kladně přijato a s chutí konzumováno. Bude-li se „jídelníček“ opakovat, pak skvělý je chléb se sádlem a cibulí....
Vraťme se k samotnému obsahu právě otevřených výstav. Je
vidět, že současní ředitelé obou institucí se snaží ze všech
svých sil ukázat „své domy“ v co nejlepším ve světle,
pracovitosti, odbornosti a zajímavosti výstav. Je to i o vztahu
obou institucí k sobě, vzájemné spolupráci a oslovení
svých návštěvníků, občanů Libereckého kraje a to ve všech
rovinách. O to víc mě překvapilo, že zástupce Galerie si
neudělal čas zhruba třicet minut přijít na vernisáž do muzea,
když ředitel muzea je přítomen na vernisáži v Galerii-Lázních.
Je toho mnoho, co kulturní instituce v budoucnu čeká.
Společná vstupenka, sanitární dny, otevírací doba, společné a
preferované akce, výukový program, práce se školami, publikační
činnost, nové – progresivní oslovení návštěvníků krajské
metropole, společné nabídnutí výstav, na které by se jezdilo
z Prahy do Liberce. A když už žijeme na pomezí tří států,
tak v Libereckém kraji nabídka pro návštěvníky z Polska
a Německa. Znamená to pozvat v rámci Euroregionu Nisa Poláky
a Němce z příhraničí. Zatím to nefunguje. Fungují
megaprogramy, ale pozvat sousedy do galerie, nebo do muzea na
vernisáž si nepamatuji.
Doufám, a jsem o tom hluboce přesvědčen, že sblížením obou
rekonstruovaných domů – paláců stoupne zájem o „kulturu“ a
tím i o kulturní vzdělanost nás všech, kteří nechceme zůstat
v šeru dějinných informací. To nám všem přeje
Váš Egon Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat