Autogram

Hodně cizí slovo, jen co je pravda. Nevím, kdo mi je přeložil do češtiny, ale slova končící slabikou „am“ byla neobvyklá a spojená s dalekou cizinou. S Napoleonem, s národem Arménů. Wagram, Petrosjan, Chačaturjan, Mikojan… To jsem se dozvěděl později. Spíš mi učitel udělal do sešitu klikyhák a řekl: „Máš tam můj  autogram.“

                    Záhy jsem měl takových podpisů celou řadu. Od podpisů s vlnkami po strohé podpisy připomínající jen kočičí dráp. Začal jsem je sbírat. Pocházely z doby, kdy nebyla jiná korespondence, než psaná a vložená do obálky. Pohlednice poslaná adresátovi. Rodinná korespondence s podpisy – autogramy příbuzných a známých. Bylo mi něco málo let a začal jsem se pídit po cenných dopisech, obálkách, jak se říkalo – po starých kuvertech. Dostalo se mi od filatelistů spousty zajímavého materiálu, který tehdy v padesátých letech 20. století skoro nikdo nehledal, nikdo nesbíral.

                    Korespondence úřadů, umělců, vědců, sportovců, malířů, politiků a demokratů, kteří utíkali Evropou před Hitlerem. Později z bojujícícho Španělska, bojišť Druhé světové války, koncentračních táborů, věznic. Korespondence posílaná lidmi, kteří byli V.I.P - bývalou šlechtou, představiteli moci, klérem. A to už jsem jejich autogramů shromáždil desítky. Stal jsem se leckdy nechtěně jedním z těch, co dopis četli a měl jsem pocit, že jsem se jim naboural do soukromí, že někomu čtu přes rameno.

                    Měl jsem výhodu, že jsem se zúčastnil řady sjezdů a konferencí, kterých se účastnili jako hosté často velmi zajímaví lidé. Od prezidenta republiky, až po umělce a politiky. Zajímavá je například korespondence z Červeného Hrádku, těch, kteří měli na svědomí obelhání delegace britských odborů „pronásledovanými“ sudetskými Němci, včetně podpisů té části bývalé šlechty, která iniciovala akce na podporu rozbití Československé republiky.

                    Nejhledanější jsou autogramy spisovatelů, zpěváků a sportovců. Kniha s podpisem autora. Autogramiády se konají pravidelně při různých příležitostí. To si pak sběratel přijde na své. Rovněž se daří těm, co sbírají podpisy zpěváků, herců, hudebníků, politiků, co nás zastupují na radnicích, v parlamentech. Sběratelé podpisů sportovců mají žně v období olympiád, mistrovství světa, národních kol mezinárodních závodů. Kuriózní je, když sběratel podpisů získá autogram mistra skoku o tyči a obratem v tisku nabízí, že jej vymění za podpis předsedy vlády – kus za kus ...

                    Sbírání autogramů je nádherný koníček! A často se k němu připojí sbírání podobných dokumentů, fotek, plakátů, pohlednic. To už se sbírání podpisů mění v bádání o historii, hledání a nalézání souvislostí. Z koníčka se stává kůň a sběratel náhle pocítí odpovědnost za to, co dělá, čím se baví. A to je pocit, který známe všichni, co sbíráme a milujeme své koníčky. Dává nám to pocit, že nejsme na světě zbyteční, že náš koníček může přinést nejen nám, ale i ostatním něco víc, co nelze ničím nahradit. Být užitečným, a ne zbytečným....