Dnes
má skoro každá obec vyhlášku zakazující podomní obchod. Já
si pamatuji, když cesťáci nabízeli své zboží bez omezení a dá
se říct, že s úspěchem na obou stranách. Bude to asi kraj
od kraje trochu jiné, před a po válce, ve vesnicích Sudet,
v široširém kraji podél našich velkých českých řek, u
Prahy a velkých měst.
K nám
za Ještěd chodili cesťáci už mocně uondaní, prošli selekcí
věku, nabízeného zboží a služeb. Dráteníci ze Slovenska
spravující prasklé kameninové hrnce, stavitelé komínů,
kachlových kamen. Šamotáři, mistři dobrého tahu, uhlíři a
dřevaři, kteří vás zásobovali otopem. Studnaři, co to uměli
s vodou, kterou našli a svedli rovnou do kohoutků. Vykopali
jámu na septik, pro splachovací záchody, nožíři, co sešlapem
dolní desky brusky nás malé kluky přiváděli v úžas, jak
se karborundum brousek rychle točí a brousí nože i nůžky.
Kožkaři, co vykupovali kůže králíků, koz a dalších. Slepí,
co prodávali pohlednice, umělé kytky, dopisní obálky. Vyšívačky
květin a malíři laciných olejových obrazů. Ti, kteří nasekali
dříví na zimu, zryli zahrádky, po koruně prodávali krásná
velká bílá čerstvá vajíčka.
Jednou
přišel i ten, co spravuje boty. Nevěděl ovšem, že v obci u
lesa žije švec. Jezdíval k nám na kole rovněž chlapík, co
spravoval doma deštníky a všechno si vozil v batohu.
Z batohu jiný zase nabízel knížky o bohu a Jiráskovu
edici. Nevím na koho jsem zapomněl. Bylo jich jistě více, ale
v naší obci jsme měli krejčovou, švadlenu, mlékárnu,
řezníka, holiče i ševce, truhláře i opraváře strojů, každý
zahrádku u domu a plno drůbeže.
Mnoho
z těch, kteří sem přijeli, aby prodali, přijeli jen jednou
a příště jeli tam, kde bylo obecenstvo jenom zemědělské,
trochu víc zaostalé, kde se lidé i jinak oblékali, mysleli a
konali. Před šedesáti lety to opravdu bylo o tom odkud jsi. Bylo
to o pomalejším startu, ještě pomalejším rozjezdu a bezva
jízdě, o koňském potahu jako hybné síle.... Lidé si viděli do
talíře, znali se z práce, hospody, jejich děti se navzájem
brali, všichni si byli blízcí a sešvagření.
Tomu
dnes odzvonilo. Na každém dvoře auto, ve chlévě silná motorka,
rogalo a internet, jako každý v Praze. Topí se plynem,
mazutem a pokud do vsi přijede „podomní“ obchodník, pak je to
zaručeně žena z Balkánu a nabízí zlato, bundy, deky a
falešné šmejdy. V poslední době to byli zástupci firem, co
prodávali svoje rozvodné sítě elektřiny, plynu. Nyní se tomu
obce vyhláškami brání. Většina těch nových zástupců byli
lidé nepoctiví, kterým šlo o výdělek a za každou cenu. Při
srovnání s dobou ne vzdálenou (60 let) je to až nápadný
propad morálky lidí, kteří se těmito službami živí.
Žádné komentáře:
Okomentovat