Rychlokvašky

Je léto roku 2014. Teplo kolem třicítky. Člověk padá horkem, nadává, i když ví, že mu teplo bude scházet a neví jak, by to udělal, aby tu zůstalo a bylo s námi stále. Jsou věci, kdy s tím, co nás štve nic neuděláme. Pak se jde někam zapít žal, zazpívat si v partě.

Spláchnout se to dá i doma. Tentokrát výjimečně nejde o pivo, to je už trochu okoukané. Nyní je všude přítomný lák z okurek a rychlokvaška, okurka mládí, poutí a dobrých restaurací. Nezapomněl jsem na ni ani já. Má vesnice poutě neměla, o rychlokvašených okurkách v láku v dřevěném sudu u houpaček mezi střelnicí a kolotočem raději nemluvím.

Ano, lák byl tím nosičem pachu a barev, ve kterém se volně pohybovaly okurky. Už jejich bizarní velikosti a bachratost... Některé velikosti hrušky, jiné splasklé, jako úřední desky a všechny nasáklé lákem, jako bandaska plná piva..... Přátelé dobrého jídla, vemte to tak. Je vám deset, řadu jídel jste ještě nejedli, v ruce máte světle zelenou, dohněda zbarvenou bačkoru.... Ta teda je! I ten, co vám ji za korunu prodal se přikrčil, neboť se chystáte kousnout do nukleární bomby - stříkačky.

Řekl bych, že svět kolem ztichl v němém očekávání. A taky, že ano. Lák z okurky vylétl na dva metry. Žádný jiný obraný ani útočný stroj nemá sílu moku z rychlokvašek, ze sudových okurek, které si zapamatujete. Poznání jejich nezapomenutelné chuti, je jako naučit se plavat, či jezdit na kole. To v člověku zůstává, na to se nezapomíná.

Někdo mi tvrdil, že účinnost semtexu je srovnatelná s českou rychlokvašenou okurkou. Dítěti do rukou z nepatří braň, natož močák! Když už, tak prodejcem propíchnutý! I tak, je to pochoutka, kterou musí ocenit i ten, co očekává pečenou kachnu, lanýže, husy, holoubata, úhoře...

Je léto roku 2014, venku se střídá slunce s teplou vodou z těžkých mraků, co stojí nad hlavou a čekají, až jim dá někdo pokyn ke slejváku a vy jste doma a chystáte se kousnout do močáku. Miluji rychlokvašky, miluji močáky, miluji vše, s čím si lidé často neví rady. Někteří si ráno připravují jídla ze zrní a mléka. Tak odvážný bych si já netroufl být. Zato chléb s máslem a močák - tomu říkám snídaně bohů, ambrosie vznešených....

Tak do toho mí drazí spoluobčané! Vietnamci si nakládají do sudů ryby, Češi si dělají radost rychlokvaškami. Přidejte se k nám, rozvědčíkům nových chutí a zážitků, kteří ocení to nejlepší. Rychlokvašky patří do kategorie oněch vzácných hub, co rostou pod zemí, k lanýžům modrým. Vztáhněte ruku i vy, hoši kategorie V.I.P., byť byste se šli jen na pouť projít a viděli, na co jste už dávno zapomněli. Rychlokvašky jsou tu doma.

Sám jsem si jich doma pár naložil do kameninového hrnce a nyní už třetí den čekám, kdy se voda zakalí a kuchyní se začne linout vůně, kterou znám.... Nevím, zda to vydržím a neodklopím příliš brzy zátěž a nevypustím džina, který vyvolá v našem paneláku paniku... Chodbu vyvětrám, schody zametu, ale rychlokvašek se nevzdám.... A vám všem je opravdu doporučuji. Kdo je ochutná, už nechce z okurek jiné, než rychlokvašené. Jsou voňavé a chutné, zdravější než syrečky olomoucké.