Nemám slov, a přitom jde o hloupost, nebo ne? Jak se zviditelnit? Jak vytvořit projekt, být co nejvíc na prvních stránkách médií, třeba i zaplatit bulváru a nechat si kouknout do gatí. Žalovat? Naopak!! Někteří nemohou bez skandálů, bez novinářů žít. A co s tím má společného Machnín? Především, když píši já o téhle úsměvné vsi, tak se snažím čtenáře pohladit. Vzpomenout na své spolužáky, mé i jejich rodiče a taky, co se kdy v obci událo. A nyní vidím, že to jde i mnohem snadněji. Jaképak pohlazení! Svlékl se tam k ránu mladík, vlezl sousedům na zahradu a chtěl se nechat sežrat dvěma vlčáky....
To by nevymyslel ani Karel Havlíček Borovský, novinář
blahé paměti. Taková zpráva může zachránit od úpadku bankovní
dům, získat prostředky pro záchranu zhýralého šlechtice v
úpadku před exekutory. Skutečně mistrovský tah si mladík,
samozřejmě nesežraný, nemohl vymyslet sám. Příběh je to hodný
toliko pera Jaroslava Haška, Franze Kafky, Maxe Broda. A lítá
v tom má obec Machnín! Já tu dřu slovo od slova a jemu,
klukovi, stačilo jít do spodního prádla, šup mezi zmatené psy a
na vrchol zájmu, byť jen chvilkového, ale přeci jen slávy...
V den kdy mi anonym „Belcando granule“ na
internetu pochválí fejeton „Psi u radnice“ to beru jako
provokaci, jako zásah do mé snahy o poctivost, psát a nezranit. I
já bych mohl.... Poslední popravený vrah na nádvoří liberecké
soudní budovy byl machnínský řezník a píši o něm? Nepíši.
Byl jsem u toho když vraždil? Nebyl. Opravdu se hrábinka
z Grábštejna utopila s kočárkem a s kočím
v rozbouřené Nise, nebo jen rafinovaně kryla útěk od
manžela a spolu s kočím našla možnost, jak utéct od
manžela? Chci, aby turisté procházeli Machnínem bez toho, aby
věděli, kde bydlel můj spolužák, mnohonásobný vrah právě
narozených dětí....
A teď tohle! Tak laciné a nepravděpodobné! Ano, bylo
správné odvézt toho šílence na záchytku. Silně účelové
jednání, jak Machnín zviditelnit se, mimochodem, povedlo. Svědčí
o tom mohutná diskuze na internetu. Počet diskutujících byl
neskutečný! Dnes je Machnín obcí s nejpřesnějšími
kostelními hodinami na sever od Prahy, a s troubou, který se
z neopětované lásky chtěl nechat sežrat psy. Slyšel tohle
někdy někdo? Co bude zítra? Najdou se v Machníně poklady, hrnce
zlatých mincí po Němcích, vodník, co žije na Nise a chce se
ženit??! Řekněte sami, kam zamíří Machnín příště, čím
překvapí i mě, který si myslel, že má na Machnín copyright?
Něco se změnilo. Mám za to, že ceny pozemků poletí
v obci vzhůru a bude se zde překotně stavět. Nepokousaný
chlapec bude stavět rovněž, ožení se a bude mít chovnou stanici
ostrých vlčáků. Proč ne? Zasloužil se o přeci o zviditelnění
obce, jako nikdo jiný. Co k tomu všemu říct? Můžeme na něj
být hrdi. V jeho „činu“ je kus geniality, kus abnormality,
která je dána jen vyvoleným. Buď jak buď, cíle
bylo dosaženo a nezúčastněný nevěří vlastním očím.
Chlapec psí zuby přežil v teple liberecké záchytky pro
opilce. Nyní je třeba vyřešit, kde budou v obci parkovat autobusy
s turisty... Machnín s takovým neočekávaným náporem
turistů nepočítal. Na co půjde vybrané parkovné? Kdo je bude
vybírat? A co jazykové vybavení, můj probuzený Machníne, budeš
si s tolika turisty rozumět? A co sám sobě - starousedlíci s
těmi, co se stěhují do téhle krásné obce? Jak s nimi? Budou se
tu cítit doma?
Žádné komentáře:
Okomentovat