Mám před sebou časopis z roku 1858 psaný krásnou češtinou
před 160 lety, měsíčník o šlechtění člověčenstva a k ochraně zvířat, vydávaný
spolkem proti jejich týrání, ve Vídni, v samém srdci mocnářství.
Staré časopisy jsem miloval od útlého dětství. Naučné na
špatném papíře, obscénní na lesklém, až po dětské ilustrované Ladou, Sekorou,
Burianem. Ty úplně první byli ještě po Němcích ve všech chalupách kolem té
naší. Dosídlenci se jich rádi zbavovali tak, jako německy psaných knížek. O
nich by mohla mluvit stará Sojkova papírna pod nádražím v Bílém Kostele.
Tam byly šmelcovací stroje vyčleněny na cizojazyčné tiskoviny, na němčinu v
papírové podobě.
Zpět k časopisům, třeba k tomu, kterým se právě
probírám - Přítel zvířat. Zní to trochu haškovsky, frivolně, švejkovsky, ale
není tomu tak. Z každého článečku je znát urputnou snahu něco změnit, dát
někomu z těch němých tváří hlas, slovo, aby se mohl bránit, a protože to není
možné, pak hlasem těch, kterým je ubližováno, mluví člověk. Zanícený,
odhodlaný, předpojatý autor, který chce našim zvířecím přátelům pomoci.
Naslouchejte se mnou: „Na vlaštovku - Z rána za tmy k
šviholení ústička již otvíráš. Hojné skladby svého pění, vlaštovičko, probíráš.
Záhy, jak jen měsíc hasne, hvězda mizí s bleskem svým, světu hlasáš jitro časné
zpěvem tichým, milostným.
Pokuta za trýznění zvířat. Velmi patrný důkaz o nesmírné
citu prázdnosti, jaká se při mládeži nalézává, poskytuje tato zpráva z Čech
nás došlá. Třinácte chlapcův do školy chodících oblíbilo sobě tuto nelidskou
kratochvíli, že vajíčka zpěvného ptactva ze hnízd vybírali. Surovým těm chlapcům
od tamněkšího komisarství policejního dostala se dobře zasloužilá odměna jednak
pokutou tělesnou, jednak vězením.“
A trestalo se: „V posledním čtvrtletí roku 1858 přišlo ve
vídeňském policejním okresu pro týrání zvířat 24 případů k vyjednávání, a
sice 21 pro trýznění a přetížení koní. Tresty byly na 12 až 24 hodin do
šatlavy, ve dvouch pádech s půstem zostřeno, peněžité pokuty o dvou zlatých;
tělesný trest 4 až 10 ran holí neb metlou. Jihlavský c. k. okresní úřad
potrestal jednoho pacholka z B., jejž filiální Spolek pro trýznění potahu
udal, šatlavou po 6 hodin.“
Pokud byste si tyhle zprávy a zprávičky ze života lidí a
hovádek božích chtěli objednat zvažte, zda předplatné není nad vaše možnosti. V
záhlaví časopisu stojí: „P. t. údům spolku dostane se časopis tento zdarma, ale
jen tam, kde roční příspěvek složili. Těm, kdo údy spolku nejsou, prodává se
ročník tohoto časopisu za jeden zlatý stř.“ Nekup to za tu cenu. Jak sami o
sobě píší, napomůžeš tak „k zušlechtění člověčenstva a k ochraně zvířat.“ O což
o nám všem jde v období voleb i mimo ně.
Dnešní časopisy
jsou rovněž mravné, žel i nemravné, plné svalnatý chlapců, nahých žen. Snad právě
proto, že nám, dnešním čtenářům, jde o to samé o co šlo čtenářům starším o 160
let, nedejme se. Bojujme a nevzdávejme se před cílem. Spisovatel Jaroslav Hašek
si z té krásné myšlenky udělal námět pro crazy komedii vysmívající se
Rakousku-Uhersku. Nám je dáno přestat se smát a problém týrání a zušlechťování
člověka brát vážně. Máme i parlament, jeho zákony, žel schází nám ta část
tělesných trestů těm, kteří jinak neslyší. Snad někdy v budoucnu, bude-li
tedy toho vůbec ještě třeba.
Žádné komentáře:
Okomentovat