,
Píši Vám, dálavám, dnes hluboko a
nízko. Všem jámám, zemským trhlinám, děrám a průrvám, které máte, co skrývat.
Píši všem, co nemají strach a lezou po čtyřech, po břiše hloub a hloub, až
kdesi uvíznou a nevědí kudy kam. Štěrbinám, úskočným štolám pod povrchem země,
podzemním řekám, krápníkům a pastím, kam se není, co cpát.
Píši Vám, co se nebojíte i Vám, co
máte oprávněný strach. Roklinách, stržím, sněžnými jamám, všem, co mají rádi
hory, doly, štoly, horní díla, šachty, kde jsou už jen netopýři, mloci a tma. Chlad,
co zalézá do kostí, kde tělo, svaly nechtějí poslouchat. Všem Vám, co se
nebojíte jít vstříc černotám, úzkosti a strachu. Obdivuji Vás, že nesevře se v
těle něco, co Vám řekne: Nevrátíš se, už nikdy si nepřičichneš ke květinám. Píši
člověku s převelikým Č, tomu, co umí překonat křik ptáků v černých kaftanech,
strach, co bývá bratrem, spřízněn s obrovitý kopcem úzkou štěrbinou, která vede
tam a pak možná i zpět za sluncem.
Píši Vám, odvážným, co máte pro
strach uděláno, s kyslíkovou bombou na zádech. Všem horám obráceným špičkou,
celým masivem dolů k peklu, blíž ke studeným jezírkům, průchodům, kudy by
se neprotlačila veverka, ale Vy si najdete cestu Všem těm, co jsem potkal i těm,
které jsem neviděl a přesto existují, známým i neznámým hrdinům, chlapům i
statečným děvčatům, co hledají ztracené. Všem, co jim není lhostejný osud jejich
kamarádů, lidí, o kterých jen někde slyšeli. Všem lidem dobré vůle, všem, co se
umí postavit osudům a změnit je v oslavu nalezených ztracených. Hrdinům i
poraženým, co se nevrátili a spí tam kdesi hluboko na kamenném loži ve tmě a
chladu navždy, s rukou pod hlavou.
Píši všem, co milují hory, všem,
kterým skály nahoře i dole přinášejí potěšení, oprávněný strach i pocity
vzrušení. Něco se dá jen těžko popsat. Nechci být sentimentální, a proto brzdím.
Zůstává jen oprávněný obdiv k těm, které nebrní nohy a nemají to, čemu se
říká závrať, kteří překonali sami sebe. Ať jdou po hřebeni střech a nebojí se.
Ne každý je sto zlomit pouto připojení k pevné zemi a udělat krok do propasti a
vejít. To patří jen vyvoleným, k výbavě všech, co se spouštějí do propastí,
lezou k slunci blíž.
Chci všem hrdinům i pěšákům poslat
pohlednici a vypsat se z toho, že patřím k fanouškům a nevím, jak to říci,
že je obdivuji, že přeji jim víc, než pevné boty a větrovky, do kterých nevleze
mráz. Pevné zdraví, silného ducha, který právě mně schází. Popřát Vám, aby
nikdy nevychladla Vaše touha a síla přežít, abyste se mohli spolehnout, že je
cesta tam i zpátky. Aby Vaše kroky vedly k jasnému cíli. Být s horou vždy
zajedno, jednou velkou hlubokou náručí pokory s matkou přírodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat