Dnes, v době, kdy se nelétá,
neštepuje, kdy se rozbitá věc vyhazuje a kupuje nová, dnes, kdy jeden každý z
nás už nemá na nic čas, dnes, když už není čas ani vzpomínat… Píši vám, kteří
už téměř nečtete, a chtěl bych se vám vyzpovídat z toho, co dělám rád, co
občas vezmu do ruky, u čeho se zastavím a na co vzpomínám. Byť to byla jen
špulka od nití, zbytek čehokoliv, co zůstalo, co nikdo nevyhodil.
Krabička s víčkem ze dřeva, z kosti,
z plechu, z čehokoli, co nám navodí atmosféru, kdy právě ony byly
součástí babiččiny domácnosti. Když to zkrátím, sbírám krabičky, co zbyly po
rodičích. Nevyhazuji z nich nic, co by mi mohlo říct: Patřila jsem do rodiny,
byla jsem pokaždé při ruce plničká potřebných věcí. Knoflíky, nitě, náprstek,
špulky, kolíčky, jehly, sirky, svíčka, kleštičky, zrcátko, kus vazelíny… Bylo v
těch krabičkách opravdu všechno. Tabák, cigarety, sladkosti, dopisy od
příbuzných, sušená levandule, návody, jak co použít, perka, násadky, sponky do
vlasů, brýle, staré léky, co bylo i tak škoda vyhodit, čaj sto let starý, guma
na gumování, tužky, polámané hračky.
Mám těch starých krabiček stovky. Jsou
jako staré fotky, jako pohlednice z cest, expedice zpět v čase do hlubin,
za poznáním života jejich původního majitele. Jsou jako staré skříně. Plné
obnošených šatů, bot, které se už nenosí a klobouků, co už nejsou v módě.
Mám je úhledně poskládané, způsobně jednu na druhé. Dívám se na ně. Když
ostatní už nejsou, šli spát, krabičky ožijí a začnou vyprávět. Dozvídám se, co
všechno bylo v jejich útrobách, co všechno viděly, komu šly na nervy, kdo je
měl rád. Jsem z nich celý tumpachový. Byly to i šperkovnice, uměly muzicírovat,
nabídnout cigaretu, tabák. Často je vyráběli vojáci v zajetí a dostali za něj
kus chleba, sýr, kus tvarohu, mléko na zapití.
Každá z nich má svou pohnutou historii.
Pro radost, pro vzpomínání mé drahé krabičky. Sháním je všude po půdách, na
blešáku. Patří tam, kde mají mít své místo a rád se jimi kochám. Krabičky na
cokoli. Na šroubovák, na šroubky, matičky, fitinky, hřebíky a háčky, skobičky.
Na různé hřebeny, prstýnky a náušnice. Jsou plné staré bižuterie, brýlí, co už
nikdy sto let nenosí. Krabičky, co nikam nespěchají a nejsou líné. Kdo uklízí a
nevidí je, sám sobě škodí, šlape si po štěstí a po vzkazu od našich babiček.
Nic nevyhazujte. Budou se líbit vašim dětem, a tak to bude pokaždé, když je
budete mít v ruce a osloví vás. Budou si s vámi povídat o světě prastarého
štěstí, o práci, o životě těch, kteří tu byli a dali vám život.
Krabička. Slovo tak prosté, jednoduché,
plné prastarých radostí, plničké drobností, které už neznáte. Jsou s námi a
budou stále. Jsou jako svědci na zlaté svatbě, pes, co hlídá talíř výborné
dršťkové polévky. Ať tedy žijí i krabičky a krabice od všeho a na vše, obrázky
ze života těch, co tu byli před námi!
Žádné komentáře:
Okomentovat