Slovutní páni magistři, slovutní bakaláři,
inženýři a doktoři. Sesedněte z koní, sestupte z trůnů a polstrovaných
židlí. Vraťte se na zem, na chodníky, na udusanou zem, mezi ty ostatní, co
dýchají vzduch, pijí vodu a umírají den, co den. Vraťte se mezi své, do svých
domovů. Sestupte z prken, co znamenají svět. Pijte s námi studenou vodu z kohoutku.
Svět už nepatří nám a kdo byl optimista hraje s pouty a s jejich složitými
zámky. Svět, který neměl chybu, jich má dnes tolik, co vší má každý plnou hlavu.
Slovutní lidé z kamenných podstavců
a v ředitelských funkcích, co máte doma staré ženy a v práci mladé
kolegyně, venku na dvoře nová auta v metalíze. Vám všem vzkazuji a píši. Brzděte
ve své aktivitě. I vozový park stárne. Mraky se honí oblohou, tělo chřadne, jiskra
v očích chladne, v jícnu směrem vzhůru se dějí věci nevídané. Pálí vás žáha. Přátelé,
dolů z korun baobabů, smrků, borovic. Místo čtyř knedlíků ke svíčkové jen
polovic. Ameriky, koňak, slivovici z Moravy nechte těm, co vás chodí povzbuzovat
na jednotku intenzivní starosti. Vám všem, co došlo: končíme vašnosti, zavíráme
a jde se dolů, na matrace, do futrálu. Starosti nechte mládeži, mladým ledvinám,
žaludku, plicím, co přijímají kouř z cigaret dosud s radostí.
Mládeži, užívejte si, taťkové a
mamky jsou po infarktu. Vám zatím nic nehrozí, máte křídla a ostré lokty, což
stačí ke štěstí a profesnímu růstu v kariéře, k postupu výš a výš. Všem
lidem, co přemýšlejí. Mají vše, na co pomyslí. Sundejte prosím nohy z pedálu,
co je hned vedle brzdy a brzděte. Planety na obloze nejsou dnes a ani zítra
nakloněné ke štěstí, a tudíž nabízí jen invalidní vozíky. Jezdí sice dobře, ale
že jsou nestabilní, naklánějí se v zatáčkách, ztrácejí rovnováhu a mají
snahu přijmout za své zákony přitažlivosti zemské.
Vám všem, co jsme se vyhnuli
nástrahám poledního slunce a melanom kůže zůstal pro tentokrát v šupleti,
vzhůru na plovárnu, někam, co nejblíž rovníku. Opalujte se, potápějte a mějte
dobrou náladu. Mládí vpřed, jen dál Rudí námořníci řadoví z Aurory! Čekejte,
až zazní z děla výstřel a pak už jen přes Palácové náměstí k Zimnímu paláci. Vyvěste
fangle na tigl tangle tak, ať o Vás nahoře nepochybují. Máte ty nejlepší
reference. Rozpohybujte kyvadlo osudu co nejdříve do vertikální polohy, ať
zvoní hlas zvonů, zvonky kostelní, zvonění tramvají. Ať zazní trubky andělů,
zvonění hasičů a jejich vozů natřených červení. Ať psi, vycvičení k hledání,
nenajdou nic, neboť hrana nikomu z Vás dnes nehrozí.
Jen vědma ví a z karet čte, jak my
z knížek spořitelních, kdy nit se přetrhne, kdy vás od hadiček odpojí, pohasnou
jasná očka kontrolek a doktor řekne: Balíme to, je po smrti. Slovutní šašci se
špičatými čepicemi. Snažte se a čtěte prosím přibalené návody. Tam je o vás
všechno. Jak často jedlou sodu, klystýry, přebalit. A protože i mezi vámi se
pohybuje moje dcera, dcery Jany, děti našich dětí, věřte mi, nechci psát
nekrology. Raději veselé písničky, písničky k lehkému vínu, do trávy, na deku s
rukama za hlavou, se sluncem nad vámi. Všem lidem dobré vůle jen a jen to nejlepší!
Žijte svět, který je tak krásný. Krásnější jen těžko může být.
Žádné komentáře:
Okomentovat