Tak, jako mám rád krajinu a vše na dohled
z Ještědu, tak miluji svah pod Cukrákem na jih od Prahy, Mníšek pod Brdy.
Snad i proto, že při vjezdu do městečka pod Skalkou nestály ještě hrudkovny a
dech města byl takový, jak se to řekne, abych neurazil, pomalý, ospalý.
Příbuzní bydleli v Šámalově vile.
Hluboko v zahradě, kde rád snil své touhy dlouholetý přítel TGM, kancléř
meziválečného období Přemysl Šámal. Ten Šámal, co tolik udělal pro vznik naší
samostatnosti, po kterém je i pojmenována chata v Jizerských horách. Tak tohle
mě jako kluka vůbec nezajímalo a přitom mělo. Na to jsem přišel o mnoho let
později.
Prázdniny jsem trávil ve společnosti děl
umělců, kteří si brali jako nejvyšší poctu své práce darovat panu kancléři svá
umělecká díla. Vůbec jsem si nepřipadal jako v Národní galerii. Běhali jsme s
bratrancem kolem obrazů a grafik nedozírné umělecké hodnoty od těch
nejpřednějších umělců. A to mí příbuzní byli jen podnájemníci, kteří dostali
dekret na ubytování od obce zcela nahodile.
Na zahradě vily byl i dřevěný altánek.
Dveře byly přivřené a uvnitř poklady. Grafiky s loveckými náměty holandských
mistrů, lovecké trofeje, lovecké trubky, diplomy, fotky, sošky, tepané talíře,
staré pušky, tesáky, nože, medaile v prosklených rámech a mnoho, mnoho dalších
krásných věcí. Starodávný vyřezávaný nábytek, glazurované staré holby, broušené
sklo, perské přehozy, nádherný lustr z paroží. Nikdy předtím a ani potom
jsem neviděl nic krásnějšího. Nic jsme tam nerozbili, nic nevzali, až jednou.
To jsme si vypůjčili ze zdi staré bambitky a honili se s nimi po zahradě a
hráli si na piráty, až se stalo, co se stát muselo. Náhle, z ničeho nic, jsem
se propadl shnilými prkny do septiku plného zapáchající nedefinovatelné hmoty.
Bambitky byly vráceny na původní místo a dveře do srubu strýček zatloukl
hřebíky, aby nám tam ztížil přístup, neboť našemu ujišťování, že to bylo
naposledy, nevěřil.
Když si po letech strýček, mimochodem
šikovný zedník, postavil v Mníšku pod Brdy rodinný domek a já už kolem Šámalovy
vily jenom chodil, pokaždé jsem si vzpomněl na původního majitele, Němci
zavražděného velikána naší politické prvorepublikové scény Přemysla Šámala, na
mé skvělé letní prázdniny v tomto pro mne nádherném paláci, na babičku, tetu,
příbuzné, kteří v tom nádherném prostředí řadu let bydleli.
Mníšek pod Brdy, město tehdy ještě
zavřeného zámku, nádherných rybníků, poddolované Skalky, lesů plných těch
drobných malých jahod, busty spisovatele F. X. Svobody na náměstí, kluků,
s nimiž jsem se tam každé léto kámošil, parcely, kde měla babička slepice,
kterým jsme s bratrancem brali ještě teplá, právě snesená vajíčka a pili je
syrová… Ano, tak nějak vypadalo mé mládí rovných 30 kilometrů od Prahy, šťastné
a veselé. Byli jsme tolik mladí…
Žádné komentáře:
Okomentovat