Píši Vám, co vstáváte v sobotu po
páté. Píši těm, co se obléknou a míří k pokladnám a jen co se otevřou,
běhají sem a tam. Patřím k Vám. Jsem tady správně na bleším trhu, kde se
prodává a kupuje všechno od kůže z hada, živého kanára, mušle, jak
záchodové i ty mořské, doma pečené preclíky, kola od trakaře, obraz císaře
pána. Jsem tam pokaždé s Vámi. Věk nehraje roli. S námi běhá od božího
rána děda před smrtí, jeho máma i syn a vnuk, co sbírá autíčka. Přijeli autem
zpoza rohu i zdaleka. Teď chodí i Ukrajinci, co tady pracují.
Moc hodně záleží na počasí. Když
prší, všechno je v háji, když sluníčko svítí, tak se obchody se hýbají.
Parkoviště kolem praskají náporem zvědavých, kteří neodolají. A ač nic
nesbírají, nic nepotřebují, přesto nakupují. Každý jsme jinak praštěný. Jeden
sbírá hrnce, druhý jen pokličky. Mají tu opravdu všechno. Věci pro zasmání i
věci zbavené piety. Jak jinak nazvat prodej urny s originálem popela viz doklad
o zpopelnění. Prodávají a nakupují všichni. Syn, univerzitní profesor, docela
mladý, přesto sbírá a kupuje valchy na ruční praní. Známý jiného shání
propisovačky, má přítelkyně věci z Číny, kde jsou motivem ptáci, rybičky,
zvířátka. Všechno, čeho se dnes dotkneme, je odtamtud, ale co má drahá shání, není.
Snad příště na burze někde jinde.
Jak romanticky a inspirativně tu
zní příště v Jánské, v Držkově, v Zákupech… A záleží to i na tom, zda v Zákupech posekali
trávu, zda mají všude čisté WC budky, schopné organizátory. Jak říkám, nejvíc ale
záleží na počasí. Když prší je to v řiti. Na déšť platí buď zůstat nebo
balit.
Ti skalní přicházejí už o půlnoci a
mohou padat šrapnely. Za úsvitu baterek zalehnou a ráno ještě za tmy věci
vybalí. Druzí chodí od jednoho vykolíkovaného claimu ke druhému svítíc
baterkami do krabic a na sedačky a tipují, co je a co není. Blešáky, ano, to je
léčba proti nudě, nostalgii. Tam se dohaduji obchody, tam by mladí chtěli být
staří a mít tak jejich konexe a peníze, nos na to, co je padělek, co je pravé.
Je to
vášeň. Podílí se na ní všichni. Platí zde zákony trhu a platí se v hotovosti.
Žádné karty. Z ruky do ruky cash. Je zajímavé, že i ženy podlehly. Prodávají v
porovnání s muži tak na polovic. Nakupují tak, že každý třetí zákazník je
sběratel v sukni. Neznám nic, co by uspokojilo sběratele víc, než usmlouvat
pět korun a zvítězit. Lepší pocit nezná. Že někde koupil věc, která tu už leží
měsíc a dodnes nikdo o ni ani okem nezavadil, hop a trop a je pryč. Dovedete to
pochopit? Ale jistě. Jen přijďte a uvidíte sami. Blešák vás chytne a už nepustí.
Tak nějak to má být.
Žádné komentáře:
Okomentovat