Viděl jsem domy, ze kterých se mi až tajil dech,
třeba Puškinův prospekt v Moskvě, mrakodrapy amerických měst.
Domy o tisících patrech, chodbách, schodech, co vedly vysoko, co
nejvýš, až do nebes. Ermitáž v Rusku, paláce měst severní
Itálie, moderní mrakodrapy Dubaje, Koreje, Vídně, Šanghaje.
Viděl jsem domy kapesní, maličké na jedno použití – vyspání
- s kravičkou, políčkem, zahrádkou o jedněch dveřích, ve
kterých neměli ani kliku, ani zámek, jen madlo bůhví z čeho, na
přitažení dveří pro toho, kdo vcházel nebo odcházel. To byly
domky, či lépe pohádkové chýše, ale byly tu i domky roubené,
podstávkové, ze dřeva a z kamene. Panská sídla, sypky,
studně, holubníky, kadibudky, schody, okna, vikýře, střechy,
branky v plotě, brány, smírčí kříže, patníky a rozcestníky.
V domcích bylo i veselo. Nebylo rádio, a tak se
zpívalo. Domy se pořád něčím zkrášlovaly, bobtnaly luxusem,
rostly do šířky, rostly do výšky, tlačily se pod zem. Na
stěnách plno obrazů, na podlaze vzácné kožešiny, krásné
perské koberce, skleníky plné jižního ovoce, akvária se zlatými
rybičkami. Domy a domky našich babiček plné něhy a pradávných
vůní, květin na stole i na oknech. Oheň, který co chvíli
vyletěl z kamen do výše.
Vedle domů, kde žijí a radují se lidé, viděl jsem
kostely, synagogy, nádraží, přístavy, galerie, mosty, hvězdárny,
věznice a stadiony. Domky, domy, paláce, lidi, co nevěděli, co
nevěděli, zač utratit peníze.
Mé město Liberec a města kolem, města továren
severních Čech, škol, institucí, domů dělníků, ředitelů,
účetních, doktorů, tkalců a tkadlen, kasárenských bloků,
vyhlídkových věží v horách Ještědu a Jizerských hor.
Mé město plné úzkých uliček, sněhu a popílku, tramvají a
aut, město, kde se stále něco děje. Před sto lety tu stála sem
tam garáž, pár fiakrů a bryček. Dnes
místo povozů, nejezdí ani nákladní vlaky, jen těžké tiráky.
Město se otřásá průjezdy automobilových monster. Najdou se tu i
oázy klidu v parcích, na lavičkách hřbitovů, před
kulturními institucemi. Staré domy jsou jako hrady, domy ze dřeva
i z hlíny. Žili v nich lidé, jako my dnes v panelácích
– mladí, staří, veselí i smutní…
Žádné komentáře:
Okomentovat