Co
hrad, to nějaký hluboký příkop, co školní výlet, to bohaté a
dlouhodobé zážitky. V paměti mi zůstali medvědi z jižních
Čech. Ti vycpaní v hradních expozicích i ti živí
v příkopech, jako ukázka nesnadného přístupu do hradu. Už
tehdy mě fascinovalo, jak to všechno, co nám průvodkyně
vypravovala, bylo chlupáčům jedno. Vůbec, ani trochu jsme je
nezajímali…
Po
padesáti letech jsem si dobu školních výletů připomenul.
V Zákupech jsem se po mnoha letech setkal opět s medvědem
- „střežil“ hradní příkop. Evidentně unaven a otráven
okolním světem, nevěnoval pozornost návštěvníkům.
Ležel na zádech, prackama si hrál s něčím mezi nohama.
Jeho pozornost poutal jeho vlastní medvědí penis. Byl to pohyb
mužům známý a nezaměnitelný. Míša dozajista onanoval. Ne
rychle, ale s rozvahou, líně, maje čas věděl, že mu nic
neuteče. Sluncem oslněn, po dozajista dobrém obědě s příslibem,
že i večeře bude hodnotná.
No
prostě, zíral jsem. Po chvíli i další návštěvníci, co
nevěřili vlastním očím. Jen ta, co provází zámkem za úplatu,
mávla rukou a řekla: „Nic jiného jej nezajímá. Žrádlo a
tyhle prasárny…“ To se dotklo mého ega a slyším se, jak
říkám: „To singl zvíře ubohý. Snad by pomohl časopis
s obrázkem Tater, aby přišel na jiný myšlenky.“ „Nebo
medvědice“, jiný řekl: „Dát mu tam televizi.“ Co účastník
prohlídky, to jiný záměr. Zůstalo při tom, že jsme se smířili
s tím, že vlastně o nic nejde a ať si poradí domácí.
Když
jsem ještě chodil do školy, měli jsme to kousek do liberecké
zoologické zahrady. Mezi naše oblíbené patřili primáti, až tam
vzadu - u opic. Chodili jsme tam v podstatě jen kvůli nim. A
oni, jako by se na naše návštěvy těšily. Někdo jim nosil
rohlíky, buřty, my papír od laciného Romaduru nebo od olomouckých
tvarůžků. Hoši z téhle party červenoprdelatých akrobatů
už na nás čekali. Jejich pohyb na umělé skále, po provazech a
po drátěné kleci se s našim příchodem evidentně zrychloval.
Všem stoupal adrenalin v krvi.
Měli
jsme pro ně obaly od smradlavých syrečků a ty je uváděli do
extáze. Jen si přičuchli k prstům, přestali mít zájem o
cokoli jiného. Sesedli se v koutku a začali onanovat.
S opravdovým zaujetím, ne nepodobní svým lidským
protějškům. My, kluci z toho byli celí urvaní a do té
doby, než nás zřízenci vyvedli ven, jsme se bavili. Samotní
zřízenci z toho byli paf, nechtěli věřit, jak snadno jsme
opice uvedli do stavu beztíže, nirvány. Pod slibem, že to nikomu
neřekneme, jsme tak experimentovali dál. Tuhle metodu ,,zábavy“
jsme uskutečnili vícekrát a bavili tím užaslé, náhodné
návštěvníky zoo v Liberci.
Dnes,
po tolika letech se jen divím, jak nám tyhle rošťárny prošly
beztrestně a bez následků. Dneska by to bylo večer ve zprávách
TV Nova a druhý den v Blesku na první stránce, včetně
velikosti bot mé maličkosti…
Svět
se změnil, za padesát let uznává jiné hodnoty. Ke škodě věci
se ale neumí smát, dělat si legraci sám ze sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat