Nechci s vodou k řece, ani tahat sovy do
hlavního města Řecka, ale psal mi Honza Kovanic. Pražák. Co
byste chtěli od chlapa co se přestěhoval? Asi mu byl Liberec malý.
Teď brečí, že mu Liberec schází. Bodejť by nescházel! Mně
schází taky. Jedu do Jablonného, a když chci si koupit Liberecký
deník - není. Mám si koupit Českolipský. A tak to bývá se
vším.
Domov nám schází, byť jsme na dohled kopce, co mu
říkají Ještěd. Jsme přeci sakra patrioti. Na co doma nadáváme
a právem, v Turnově už tolik nevadí. V Boleslavi už
jenom chválíme. S nadsázkou. Jistě, Kíťo, na tvé panování
se nedá zapomenout nikdy. Ale budiž, patříš, jako mnozí jiní
mezi legendy, pověsti a pohádky o tomhle našem krásném městě
plném hloupostí. V dobrém i ve zlém… Vždyť jsme mohli
mít i prezidenta. Stačilo málo, volit prezidenta postaru a s
trochou dobré vůle rentgenolog z Liberce postoupil o krůček
a byl na tom stolci, co kolem něj muži nosili lýkové střevíce a
a pásli volky.
Jó, Liberec! Třeba tramvaje - Honza Kovanic jimi
jezdil před padesáti lety lyžovat pod Ještěd, nahoru klasickou
lanovkou, a cestou „zlomlyž“. (Pamatujete Jindru Honzíka,
redaktora České televize? Před ,,revolucí“ točil na Ještědu
reportáž – „Zlomlyž“). To byl sníh i na úpatí opravdový,
úplné hromady. Čas, kdy sníh padal normálně ze střech
v Pražské ulici a skoro zabil babču v šátku a mně
shodil následný vítr čepici. To byla doba, kdy ta spojka
z Pražské ke kavárně Nisa (co je s ní, je začarovaná?)
smrděla močí. Byla mrtvá. Nevím proč, dneska je v ní opět
život, ale nějak mrtvý…
Na tramvaje máme v Liberci super odborníky -
Bovara klub, co dělá zázraky a vrací vraky na koleje. Kdyby se
dnes tramvaje nepodobaly jezdícím bilboardům bylo by to fajn, ale
čím dál víc jezdí po kolejích ve městě jako reklamy z
amerického filmu. Jak by to bylo krásné počkat si opět na
obyčejnou tramvaj, bez ,,síťového“ tisku po všech oknech a
jezdit si jako pán v kočáře a ne jak v obrněném
vlaku na pomoc roztříštěné Praze v květnu roku 1945.
Cestující v nich vypadají jako indiáni na válečné stezce. Máme
to zapotřebí?
Liberec a díry v asfaltu, v kopcích naproti
terminálu, po zbourané Textilaně, kde ke všemu, tu krásnou
velkou plochu protíná nově napříč bývalým továrním areálem
tramvajová linka do Vratislavic. Rozdělila tak ten plac na dvě
nesourodé části. Bude zajímavé, kdy to začne vadit investorovi,
který tu jednou bude chtít stavět, ale jak praxe ukazuje –Liberci
nehrozí, že by tu někdo chtěl něco stavět. Sotva. Stěží.
„Město pod skalkou“ Liberec rozhodně není. Město obřích
hypermarketů to ano, pořádně ucpaných silnic taky. Tak to ale
nemělo a nemá být.
Přesto Honza Kovanic, pražák nedá na Liberec
dopustit. Zůstal mu v srdci a jeho pocity jej vedou k tomu,
že městu to špatné už dávno odpustil a vidí jej tak, jako já,
vy a asi všichni ostatní.. Je krásné. Jasně, bylo už krásnější,
plné turistů a kupujících z řad návštěvníků LVT. Bylo
už centrem průmyslu, obchodu se sklem, textilu i koberců… Máme
na co vzpomínat. Měli jsme tu vojáky, letiště, Holanďany,
Textilanu, tramvaje po celém městě, Ypsilonku, Láďu Bareše,
kavárnu Nisa, sportovce i umělce…
Honza Kovanic nebude sám, kdo tohle město nepohřbil,
vzpomíná a věří, že se vzpamatujeme, že tramvaje budou jednou
zase vypadat jako tramvaje, budeme chodit do kavárny Pošta, do
Nisy, a že palác Skloexportu nebude jen palácem mrtvých hlodavců…
Však už dole pod nádražím, co byla plynárna vstává město
z mrtvých dík klanu rodiny Vajnerových, co dnes investují do
poznání. Máme tu novou galerii a ještě hezčí muzeum,
botanickou a novým grandiózním vchodem vstoupíme do zoologické
zahrady. Nikdo nám nevezme prvenství v Česku v pohřbívání
žehem, budujeme hospic, na technické universitě studuje tisíce
mladých lidí, z nichž žel jen málokteří najdou uplatnění
v zaniklém textilním průmyslu.
Vážně se uvažuje, jak dál s nemocnicí, co do
budoucna s jedním z největších zaměstnavatelů
v Liberci. Víc a víc jsme nemocní. Snad jednou v blízké
budoucnosti bude vstup do špitálu už na Šaldově náměstí a
nemocnice tak bude přístupnější než dosud. Dejte vědět, jak
dopadne letiště, co s tou dopravou po Liberci a co s
bezdomovci. Ale od toho tu máme nové radniční vedení i poslání
městských komisí plných lidí se zájmem o to, kam město kráčí.
Počkejme si taky, co s obviněním hejtmana Půty, a
jak bude Liberecký kraj vypadat za dva roky. Čím přilákáme do
Liberce turisty – za zády s krásnou saskou Žitavu? Pokud spojíme
síly a budeme jako ti Svatoplukovi synové, pak se jistě dočkáme
překvapení. Záleží hodně na těch nových na radnici. Ti staří
by si měli dát od politikaření pauzu, vymezit si především
prostor pro napravení křivd a škod z minulosti. I když oni taky
nebyli všichni špatní, že….
Jaro je za dveřmi a spousta lidí začne zametat před
vlastním prahem, začnou vonět květiny a kvést stromy. Na řadu
přijdou okna a do oken peřiny k vyvětrání. A pak ještě
vzít do ruky pilku a odřezat staré suché nefunkční větve…
Žádné komentáře:
Okomentovat