Některá
slova už asi mladým nic neříkají. Motorka s obsahem 0,5
litru. Něco, co jezdí na benzín, je slyšet a nejsou na to potřeba
v patnácti papíry… Tím bylo, myslím, řečeno všechno.
Doba
ještě neotěhotněla vším tím novým a tak dostupný moto-stroj
byl často zplozen už dřív před, nebo za války. Doma za pomoci
otce, později už továrnou, co deset po válce začala myslet i na
patnáctileté chlapce, co si léčí akné a potřebují cosi
hlučného, co jezdí stále hodně hlučně z kopce do kopce,….
Snad každý jsme si tím prošli.
Vemte
to tak. Počítače a mobily nebyly, konkurovali akorát hasiči,
fotbalisti, pokaždé děvčata. Co dělat s načatými večery?
Výběr se zúžil na tu slabou motorku. Mohli se svézt i dva i
když…. Má bývalá paní si o výfuk spálila nepěkně nohu,
když se s přítelem jeli v noci vykoupat na koupaliště
v ,,Kryštofáku“.
Jinak
se havárky na ,,prskoletu“ daly přežít. Způsobovaly jen
odřeniny a nekomplikované zlomeniny. Zapomněl bych, jeden smrťák
přeci jen byl i u nás v obci, později vlastně přibyly i
další…. A přitom naše rychlost, nic moc. Byli jsme z dálky
viděni, více slyšeni, ale náklaďáky byly silnější.
Jezdilo
to nic moc, ale kam se hrabalo šlapací kolo! Mopedy ovládly svět
mladých, svět počátku šedesátých let dvacátého století.
Nebylo obce, aby někdo z ,,národní fronty“, většinou Svazarm
nebo tělovýchova neorganizovaly krátkodobé kurzy ku získání
kartičky opravňující k řízení ,,padesátky“. A tak se
ozýval už z dálky ještě za zatáčkou hlas vaší slabé,
ale hlučné motorky.
Co
tomu říkali naši vesničtí tatíci už nevím, ale byl nás plný
i jinak tichý bedřichovský les, polní i lesní cesty kolem
Chrastavy, okolní strže, cestičky kolem Nisy pod hradem
Hamrštejnem, kolem uhelné elektrárny v Andělské hoře ,,pod
horami popílku“ , ve stržích mezi Chotyní a Hrádkem nad Nisou.
Tam vyrostl i Petr Čemus, později vzor nás všech jezdících na
slabém motocyklu.
Motorkářská
terénní „šestidenní“. To bylo jako pro ženský
krasobruslení. Tam byly i naše stroje, naše sny. Ach jo. Zas někdo
napíše, že jsme starci… Vzpomínání. Však oni jednou i ti
naši dnešní mladí vzpomenou a hodí na „papír“ jaký to bylo
báječný surfování na jejich internetu, mobilem, tabletem a že
nemuseli z domova vytáhnout ani paty... Omlouvám se všem
mladým, co mají i jiné aktivity, ale přijde nám to divné. MY
byli pořád venku, dva roky na vojně, zadky si vozili maximálně
na motorce, protože auta neměli ani naši tátové. Co z mladých
vyroste?Co jejich fyzička? Budou schopní čelit případné výzvě,
postavit se zlu? Aby to nedopadlo jako na Ukrajině. Fyzicky slabí
nevítězí...
Žádné komentáře:
Okomentovat