Dnes vám každý vyfotí na přání kdekoho. Úplně naopak tomu bylo za našich prababiček. Před sto lety nebylo babičky, aby si neschovávala kdesi v šupleti pár fotek na kartonu. Těch tvrdých, co vydrží věky - vydržely a mám jich pěknou hromádku. Dívám se na ně, prohlížím, obracím je a čtu, kdo je vyfotil. Je to úžasně zábavné čtení.
Začalo to před víc než 150 lety. Později nebylo
městečka a ve velkých městech ulice, kde nebyl fotografický
ateliér a ten měl zákazníky úplně všude. Od posledního ševce,
co neměl na zaplacení a za fotky platil opravami bot po knížete,
či hraběnku, která bydlela za městem na kopci, na zámku a jejíž
erb se objevoval na rubu všech příštích fotografií,
fotografického ,,závodu“, který této příležitosti využil a
pasoval se na dvorního dodavatele fotek – jeho milosti. Slušná
reklama, báječný pokus, jak se zviditelnit. A na věky.
Vedle jména fotografa máme na rubu vedle erbu –
knížecího pláště z hermelínu ryze české jméno –
Gustav Hawlitschek – Haida (dnes Nový Bor). Ulrich už byl na tom
lépe. Zadní část jeho fotografií svědčila, že to byl už „pan
fotograf“. Řada ocenění, erbů a doprovodného textu hovoří o
úspěšnosti. To samé můžeme říci o Karáskovi z Jablonce
nad Nisou, který zákazníku oznamuje, že uchovává desky
(negativy) k pozdějšímu přiobjednání fotografií. Ještě
lépe na tom byli fotografové v Liberci jako například Hubert
Ginzel, poskytující své služby „u císaře rakouského“,
Staroměstské náměstí 3-4. Ernst J. Miller, co do počtu medailí
na rubu fotek asi tak stejně, ale sídlící na Novoměstském
náměstí 261-1. Měl i pobočku svého závodu v Jablonci nad
Nisou. A někdo z rodiny fotil zřejmě i v Hrádku nad
Nisou. Franz J. Müller - hned vedle pošty.
V Hrádku nad Nisou bylo fotografů požehnaně.
Heinrich Michler a mnozí z rodiny Gotšajnů hned pod nádražím.
V Jablonném v Podještědí to byl na náměstí A.
Hackel, v České Lípě H. Lindner, J. John v nedalekých
Hradčanech č. 82, Šimon v Turnově, v Rochlicích a ve
Vratislavicích A. Schar.
Popravdě je ten rub starých fotek často zajímavější,
než jejich líc zachycující tváře našich předků urputně
hledících do fotografického aparátu. O nich se na kartonech
z druhé strany fotek nepíše. Není tam místo. To zaujímá
reklama páně fotografa s vyjmenovanými úspěchy a adresa jeho
závodu. Schází mi e-mailová adresa, telefon už někde uveden je.
F. Müller
z Liberce, dvorní fotograf velkovévody Karla Ferdinanda měl
už číslo telefonu 351, Carl G. Springer rovněž z Liberce
měl číslo telefonu 436. Naproti tomu v Jablonci nad Nisou a
v Lípě telefony uvedeny nejsou, ale počet získaných
výstavních medailí ano.
Svět propadl fotografování. Všichni se rádi
fotografovali počínaje těmi ode dvora ve Vídni a v Praze, až po
ty z poslední usedlosti naší vlasti. To bylo tak zhruba před sto
lety. A abych nezapomněl, váš mobil prý umí fotit taky. Ten můj
je starý už pár let, tudíž je předpotopní. Noe
by mne s ním na archu nepustil. Svět se opravdu mění, ale fotka
na kartonu přetrvá mne, vás i věky...
Žádné komentáře:
Okomentovat