Taky
máte pocit, že vás už nic nepřekvapí? Tak to jste vedle jak ta jedle. Mne to
skoro porazilo. Nevím, jak je starý, ale že je praštěný, to vím. Je takový, co
ho znám. Máte-li chuť, bude vám o sobě vypravovat takové story, že vám budou
stát vlasy na hlavě. Má dcery. Má mnoho dcer, jsou to samé známé herečky a ty
se k němu, ke svému otci budou jednou znát prostřednictvím obrovských částek
peněz, na které dotyčný čeká trpělivě už víc než deset let. Nepracuje, přežívá,
čeká, celá dlouhá léta jen čeká.
Občas
si někomu postěžuje, jak jsou ta děvčata nevděčná, ale je trpělivý. Leč jíst
občas musí a v tom je ta potíž, kterou, ovšem s ohledem na předchozí, řeší bravurně s jistou nonšalancí. Chodí se najíst
na vernisáže. Dopoledne se dopraví do centra krajského města, vstoupí do
knihovny, sejde do čítárny a přečte si v Deníku Liberecka, co nového se v
krajské metropoli chystá a pak zaútočí.Sveřepě a zarputile.Ač ho pozvaní i
pořadatelé poznávají, zapíše se do knihy hostí, připíše, jak moc se výstava
líbí a nají se. V minulých dnech například hořce litoval své neúčasti na
otevření Dinoparku v Plaze, kde bylo rovněž nabízeno občerstvení. Přiznal jsem
se mu, že tam byly nabízeny ústřice v lastuře, selátko a jižní ovoce. Hrozně se
na mne mračil a tvářil se divoce.
Jak
to mohl přehlédnout? Jak mohl tak fatálně pochybit? Přehlédl, nedočetl pozvánku
a to se nevyplácí. Buď jak buď, na místě mi slíbil, že to bylo naposled. Vždyť
zhubl a z toho je zřejmé, jak se kulturní fronta odcizuje obyčejným pracujícím
lidem. No, v tomto případě paralela vázne, neboť on, čekajíce na složenky z
Hollywoodu, nepracuje.
Těch
vernisáží je čím dál tím míň. Pociťuje to úbytkem na váze. Pohybuje se však s
větší lehkostí, je lehký, téměř se vznáší. Je vyhladovělý, skoro stín chlapa,
co byl ještě nedávno zrcadlem naší úspěšné regionální kultury. Nic netrvá pořád
a on se dožaduje i pomoci vaší. Víc dávejte na kulturu. Vám, kteří o tom
rozhodujete, vám vzkazuje: A na občerstvení při vernisážích nejvíc, protože tam
se o ní nejvíc diskutuje.“ Nebuďte na něj, prosím, jako ten evangelík z
krajského úřadu, který ho nechal, aby si prošel výstavu a před občerstvením jej
bez milosti vyhodil za dveře s tím, že vernisáž je pro zvané. To není pro
hejtmanství příliš lichotivé.
Jistě
vás bude zajímat, co jí, když se vernisáže o prázdninách nekonají. Vězte, že
dík patří Šimonovicím. Tam, na sklonku minulého léta nechali zemědělci při
kraje pole pár dlouhých řádek hrachu. A on? Celý, celičký měsíc jedl hrách. A
kdo jí hrách a kroupy není hloupý. I proto jsem ho potkal na vernisáži v
galerii. Dozvuky konzumace hrachu o sobě ještě stále dávaly vědět v rozdílné
hlasitosti, která mu po měsíci konzumace připadala normální a mně spíš
burcující. V září si mlel mouku z kukuřice z plání nad Libercem. Přiznal se mi,
že z ní jsou úžasné placky a co je zajímavé, že stejnou barvu mají potom i jeho
exkrementy…
V
podstatě je studnicí kulturně agrární činnosti na severu Čech, za jiných
okolností jistě úspěšný kulturní nebo zemědělský rada hejtmanství Libereckého
kraje. Bezpartijní a přesto stínový, napříč stranickými židlemi. Kolorovaný
obrázek naší společnosti. Něco mezi bezdomovcem a obecním Jankem Vyskoč ze
Švejka s jeho svatým posláním zachránit monarchii z moci úřední, lejstrem, co
všechno se smí a nesmí.
Už
se těším, že přibudou v kalendáři naší obce další vernisáže. V poslední
době se však objevili tací, kteří chtějí i takové posílat hrabat listí,
odklízet sníh, čistit kanály. Není to ponižující?
Žádné komentáře:
Okomentovat