V televizi dávali ve stejný čas zajímavé filmy - Železného muže a Amadea. Oba jsem už viděl a oba jsem zase vidět chtěl. Jak? Posloužily mi televizní reklamy. Ještě, že jsou. Tím je mi umožněno popatřit současně oba filmy. Sice ne celé, ale zeštíhlení dělá dobře i filmu. Ani tentokráte tomu nebylo jinak. Téměř.
Volala mi do toho má přítelkyně s rýmou a angínou. Na všechno, co mi řekla jsem musil říci: Opakuj mi to ještě jednou!“ Tím se náš rozhovor z deseti minut prodloužil na dvacet a já pomalu ztrácel orientaci v obou filmech i o stavu nemoci.
Padouch Saliéri jednou cosi horlivě vyzdvihoval, aby to po dvou přestávkách bral diplomaticky zpátky. Josef II. se mi připletl do přestřelky nekonvenčních zbraní v poušti Afganistanu a Amadeus se příšerně chechtal v nějaké chemické laboratoři. Mozartova snoubenka s upjatými prsy se mi stále nezdála, když zavolala Jana. Mladý kníže hudby Mozart dokonale shodil Salieriho vojenský pochod a střihnul si pár úžasných melodií. Salieri se kácel ke zdi, Jana se mě ptala, co dělám, že ji neposlouchám a cože to sleduji v televizi...
Nějak se mi ten večer všechno popletlo a bylo z toho Jiráskovo Proti všem a tak jsem si řekl dost a šel si lehnout už v deset. Amadeus vřískal, křičel, Železník lítal vzduchem a já na toaletu a k televizi přepínat z reklamy na jinou stanici. Jinak bych u televize nevydržel, ale ten den byl hektický. Každý si z mého spánku něco vzal. Rezignoval jsem. Čekal jsem, že ještě někdo zazvoní, nebo bude stát u dveří a říkat, že mě nezdrží. Jó, když se to sejde, tak se zadaří.
Spal jsem do rána do osmi hodin a celou noc se mě honili monstrózní netvoři a já se jim bránil tím, že jsem mluvil ze spaní. Mám z toho všeho lehký pocit vysílení a zmatení. Asi si budu muset zavést pořadník priorit, co z kultury, co z ledničky, co si pouštět za televizní programy… Nejsem sám, kdo v tom má jistý nepořádek.
Žádné komentáře:
Okomentovat