Šavle,
meče, pušky a bodáky. O to je dnes velký zájem. Kdo něco shání, tak převážně
něco z výzbroje armády a čím starší, tím lepší. Tak se stává, že moderní
interiér bytu zdobí trofeje z války Burů s Angličany z počátku 20. století,
Němců s Němci z roku 1866, Napoleona s Rusy z první dekády 19. století a z obou
válek století minulého.
Stalo
se, že se na mém stole objevily dvě šavle z Východu. Dagestánský kinžál v
originální pochvě, tuším, že z Krymské války s Angličany a kozácká šavle bez
pochvy z občanské války v Rusku.
Takových
torz zbraní se u nás, po všech těch válkách v historii severních Čech objevilo
bezpočet. Nebylo konfiskátu v pohraničí, aby si kluci každodenně s něčím
takovým nehráli a to vím dobře z vlastní zkušenosti. Převážná část zbraní
pocházela z války poslední. Z každé chalupy někdo narukoval, ne každý se vrátil
a tak doma o to víc schraňovali, co poslal domů, co za trofej získal. Byly to
zase převážně zbraně ať již chladné nebo palné, medaile a vyznamenání. Našly se
i staré přilbice, monstrózní a cizorodé. Jednu jsme s Rudou Reichlem našli v
jejich vilce. Samozřejmě jsme pak nosili po vesnici tropickou přilbu
afrikakorpsu.
Ve
velkém se nacházely černé pochvy s dýkami mládežnické organizace hitlerjugend.
Ty s hákovým křížem na rukojeti, který jsme vytloukali, dokud jsme dýku
dokonale nezničili. Bajonetů bylo všude plno a nebylo domácnosti, aby se s nimi
nedělaly třísky do kamen.
Pistole,
pušky a samopaly. Těch jsme se, my kluci, báli. Za jejich objevení v našich
skrýších hrozilo citelné rodičovské potrestání. Páni rodiče je samozřejmě měli
také, ale dobře schované. Co se nás týče, báli se, že si ublížíme nebo
přivedeme domů policajty a bude zle. Za to se chodilo do vězení a na dlouho.
Parádní byla i německá a cizí vyznamenání. Bože, jak se s tím tenkrát
obchodovalo na bázi výměny! A dělo se tak často, aspoň, co já pamatuju.
U
Reichlů jsme organizovali regulérní soutěže v šermu sečnou důstojnickou zbraní
se střapci od parádní vojenské uniformy z krabice na půdě. Počítali jsme šrámy,
zuby na čepeli, které narůstaly každým střetem zbraně se zbraní nepřítele.
Byli
jsme hloupí vesničtí kluci a rodiče, kteří zrovna v tomhle případě, kdy
nemuseli, byli tolerantní a tak se ničilo, co se dalo. Vždyť to bylo „po
Němcích“. Tyhle šavle a šavličky byly ještě tolerovány a věšeny na zdi a trámy.
Horší to bylo s knihami a jaké mezi nimi byly skvosty! Vzácná vydání, vazby,
ilustrace, autorská vručení, bibliofilská vydání. I já, jako kluk podlehl
školním soutěžím ve sběru starého papíru a musím se pochlubit, že často, ach,
velmi často, jsem toho přivezl na žebřiňáčku nejvíc a býval chválen školními
nástěnkami. Dnes bych za to měl stát na pranýři. Ale takhle to dříve chodilo.
Byli jsme hloupí kluci, a naši rodiče a učitelé taky. Rozdíl byl v tom, že my
jsme byli děti, dětičky...
Žádné komentáře:
Okomentovat