V posteli

    To já rád, a kdo z vás by odmítl, co se neodmítá? Spočinout, byť jen na chvíli, a zalehnout na matrace. A vzít si sebou do postýlky, do postele, co by zabavilo, s čím by si bylo možno hrát. To se neodmítá.
    Postel je, byla a bude letištní plochou, kam spěcháme, chceme-li si odpočinout, kde chceme spát. A to je, oč tu kráčí. Postel je jako stůl. Dominantní. To hlavní, co nesmí scházet na žádném bitevním poli. Na stole si Napoleon nacvičoval nadcházející boj a na posteli odpočívali cínoví vojáčci. Večer si do postele lehl Bonapart a jeho vojáci po chalupách hledali selku, které by nevadilo být v posteli s vojákem, kterého zítra třeba zastřelí.
    Postel byla sorta prazvláštní a děly se v ní věci, že jedna hvězdička by byla málo. Nemálo postelí se proto, panímámo, polámalo.Mnohé měly nebesa a z nich spuštěny tylové závěsy. Původně proto, aby do postele nepadalo, co by spáče pokousalo a dozajista i proto, že dřív se u postelí netopilo a tak se tam snáze „zadýchalo“.
    Postele mají své dějiny, své osudy, války, svá usmíření, mírové dohody, sny, zklamání, podnikatelské záměry, Waterloo, své Rubikony. Nepleťte si to s Rubikovou kostkou, s výkřiky „království za koně“ či rčení o dobré hospodyni, která pro pírko i přes plot do postele skočí. Nic si však nenamlouvejme, dobrá postel je víc jak polovina manželského štěstí. Ta druhá půle se odehrává u stolu ráno, v poledne a večer.
    Postel je celebritou na celou noc pro katolíka jako pro žida a naopak, ti bez víry v ní často hledají a nacházejí maminčino teplo bojující se  světem plným nemravností. Kam asi patřím já? Vy, co si tak suveréně třete bradu vězte, že v posteli se dojednaly závazky, které dodnes platí i mezi bezvěrci.
    Přelet nad kukaččím hnízdem je v podstatě o posteli a o lidech, co do ní chodí spát a snít. Postel je v podstatě hnízdo stračí, kukačky, která ví, co dělá kout klidné vody, domov račí. Volné nebe ptačí, kde vskutku spí ptáci za letu a dolů padají, jak z nebe kamení. Postel je zvyk a dobré znamení a patří do výbavy ženicha i nevěsty. Dnes mladé dívky, díky televizi, vědí, co se patří, co se smí a co se nesmí, o co v ní usilují mladí muži, čím vším si jsou v posteli jisti.
    Ach, sladká posteli v Hrádku nad Nisou, v Machníně či v Liberci! Kovová, zeleně natřená z posádky v Milovicích, každá posteli, ve které se dobře spí! Dětská postýlko, každá se jednou dočkáš svého prince Bajaji, posteli, která čekáš na své blanické rytíře, doufám, že se dočkáš rytíře bez bázně a hany. Tahle země je potřebuje, jak říkávala maminka, jako prase drbání.