Tak,
jako každý uvědomělý Čech neokrádající svoji rodinu, která, jak víme z učebnic
je základem státu, jezdím na kupovat do Polska. Žijíce v Sudetech, je to od nás
z Liberecka nejblíže do Bogatyně. Pár kilometrů. Pominu-li, že to malebné
městečko je jako ze sna a poutníka z 19. století, může se pochlubit nesčetným
množstvím hrázděných měšťanských domů. Jejich půvab nemohou snížit ani moderní
reklamy na prací prášky, pivo či něco, co jsem si do češtiny nepřeložil.
Domy
žijí obchodem, službami, v patrech se normálně bydlí. Vedle nich stojí už i
nová zástavba a obchodní centra, o kterých chci hovořit. Liberecké Tesco si
nezadá s polským, Netto s tím německým, ale, co je nejdůležitější, proti našim
obchodním centrům jsou cenově přívětivější. To, že si sto metrů za našimi
hranicemi koupíte benzín o tři koruny levnější, povzbudí vaši obrazotvornost k
další cestě do polského vnitrozemí. Cesta kolem chladírenských věží elektráren
Turów a obrovských uhelných jam vás trochu vyděsí, ale – možná i proto mají
Poláci vše levnější.
Poláků
je asi pětkrát více nás. A víc hlav, to ví každý, znamená víc rozumu. Míň
rozjímání, víc slušnosti a obchodního talentu. Nevím, kam půjdou s tou svou
obchodní marží čeští obchodníci, ale nabízí se snadná odpověď. Tam, kam stát s
DPH, s cenami benzínu, s nesmyslnými daněmi, obrodou školství, armádou a
zdravotnictvím. Mohu pokračovat, ale v tom kouzlo polského pohraničí není.
V
podstatě si rozumíme, vím kolik mám zaplatit za benzín, že není každá ulice
zpoplatněna daní s cílem prachy, prachy, prachy tak, jak to umíme my, u nás
doma, v Liberci. Je frustrující si tohle připustit, ale tímhle směrem jde život
a my jsme se holt uměli narodit do města dluhů a tunelů. Proto vesele
plundrujeme polské obchody. Připusťme, že Poláci to vědí a jsou rádi. Vozíme
jim do Polska hotové peníze a domů si vozíme to, čeho jsme doma ještě nedávno
měli plno, hodně levně a za koruny.
Protože
nestavím, kupuji si tam hlavně jídlo. Ovšem vadí mi, že polština je zrádná.
Nejdříve se tváří hodně, hodně česky a bác! Koupil jsem si instantní polévku
„barszcz czerwony“. Možnost, že je červavý jsem hned vyloučil, ale u poslední
věty si moc jistý nejsem: Pamietaj, že zupy to žródlo (!) tak potrzebnych nam
przez rok plynów. Horko těžko jsem pochopil, že zupa je polévka, a že jsem si
koupil žrádlo (?), po kterém, ač si to nechci připustit, budu mít rok větry?
A
jsme opět doma na svým. Není všechno zlato, co se třpytí. I když v tom
zatraceným polským ráji mají levnější i toaletní papír, mýdlo, voňavé zákusky a
co já vím, co ještě. Asi to nevzdám a začnu se učit polsky. Zdá se mi to
opravdu, ale opravdu perspektivní...
Žádné komentáře:
Okomentovat