Jižní
a východní strana libereckého kraje je jedna velká oblast plná
umělecko-řemeslných prací zhotovených našimi předky v lidovém pojetí minulých
staletí. Stále, i když ne v takovém množství jako v letech předcházejících, se
v obcích na jižní straně Ještědu, kolem Turnova, ale i v dnešním jabloneckém a
semilském okrese i blíže k Jičínu se setkáváme s něčím, co při pohledu pohladí
naši duši. Co nás, v tom dnešním uspěchaném světe, nutí říci: Kruci, ti to
uměli! Kde na to vzali? Přičemž nemáme na mysli ani tak peníze jako odvahu, že
jim to nespadne, neshoří, že to bude k bydlení, k používání.No a ono to
nespadlo! Vydrželo to stát celé věky.
Dodnes
stojí dřevěné selské dvory, statky, brány, zvoničky, holubníky, kadibudky,
špejchary či vejminky, třebaže, bohužel, nešlo to jinak, upravené tak, aby to
nakonec opravdu nespadlo. Rázovitost, pestrost, funkčnost, hrdost, dovedná ruka
a fantazie. Čeští truhláři, kováři, bednáři a tesaři zkrášlovali své práce
řezbami „vlnovic“ - vlnovkami do dřeva i barvami nebo rudkou. Vznikly tak
dodnes ceněné stavební unikáty. Malebné pavlače a besídky, sloupky, pečlivě
opracované prastaré trámy, dříky sloupků, patky, vyřezávané hlavice, štíty
domů, leckde lomená loubí pod střešní lomenicí. Podkova přitlučená nad prahem
domu – pro štěstí.
Vesnické
statky a chalupy, na kopcích zámky a ve městech měšťanské domy, kostely,
kostelíky, kaple a Boží muka v polích. Jen těžko si dovedu představit, jak
prostý venkovský tesař sekerou osekával trámy v sloupky, pilou vyřezával okraje
prken, to vše ve slohu renesančním nebo barokním. Ze zápraží vcházím do už
hotového stavení, do síně, kde bylo ohniště, kterému se dříve říkávalo „prsk“ a
odkud byla vytápěna pec, srdce chalupy. Pec zasahovala do světnice kachlovými
kamny. Tady jsem musel sehnout hlavu. Ze síně vedou dveře do světnice, ke
komorám a schody na pavlač nebo přímo na veledůležitou půdu a abych nezapomněl,
do stejně důležitého sklepa. Tam vedly schody ze síně a byly pěkně pod
poklopem, celkem neviditelné. Schody vedly ještě ze zápraží do chlévů a stájí.
Špýchary,
nezbytná část domů stály obyčejně zvlášť ve dvoře. Už jen prostě roubené a
bedněné stodoly a kolny stály opodál stavení. Jak jste si jistě všimli, moc
komfortu pro lidi ti naši předkové na vesnici neměli. Snad něco navíc – nad
zápražím býval zavěšen obrázek svatého Floriana, ochránce před ohněm.
Vnitřní
dřevěné stěny byly obíleny, okraje oken a okenice natřeny ne silně
modro-zeleně. Ve statcích a méně v chalupách byla hojnost festovního, už tehdy
starobylého, nábytku, bohatě malovaných truhel, almar, židlí, postelí a
kolíbek. Jen málokde byly uloženy v policích staré knihy – Bible, kronika,
herbář, rukou popsané paměti rodu, modlitby.
Projíždíme-li
touto krajinou, vybavme si i to, co už dnes nevidíme. Dřevěné stavby, které
odešly se svými staviteli do nenávratna a jejichž zbytky tu stále kolem nás
zůstávají. Dřevěné radnice s věžičkami, zvonice, městské domy s podsíněmi,
chalupy s lomenicemi a pavlačemi, pily, mlýny, kovárny, špýchary, sruby,
stodoly, studny, vrata, ploty, sloupy, roubení, okna, okenice a krásné stavební
lahůdky jako dřevěné makovice a jiné domovní okrasy. Krásné Pojizeří,
Podkrkonoší, náš domov. Benátky a Dolánky u Turnova, Příšovice, Přepeře,
Nudvojovice, Jivina, Svijanský Újezd, Podolí, Loukov, Březina, Žehrov,
Bukovina, Malý Rohozec, Sestroňovice, Podhabří, Ohrazenice, Jenišovice, Roudné,
Kozinec, Vrchy, Mašov, Všeň, Tatobity, Volavec, Ktová, Žampach, Sobotka,
Samšín, Osek, Železný Brod, Semily, Malá Skála, Žďárek u Hodkovic, Rovensko,
Jilemnice, Nedvězí, Petrašovice, Mohelnice, Mříčná... Mám pokračovat? Všude tu
jsme doma. Žili tu naši předkové, kteří tuhle krásu postavili. Uchovejme ji
dalším generacím.
Žádné komentáře:
Okomentovat