Nevíte, kde prodávají chytré
hrnce? Koupí je hloupý kuchař. Probudila mě ani ne tak televize, ale to, že
jsem pro kouř skoro nic neviděl. Rozhodně jsem si nebyl jist, kdeže to jsem.
Odhadoval jsem to na srub plný kouře z blízkého táboráku někde
v Osadě Havranů na dolním toku řeky Lužnice. Mátlo mě jen to, že jsem tam
nikdy nebyl a pokoj, kde tak nahlas hraje televize mi připomíná ten můj...
Spalo se mi dobře, až doteď. Pud
sebezáchovy mi zavelel vstát, najít brýle a znovu a znovu hledat orientační
záchytný bod, který by mi s jistotou řekl, kde jsem. Nevím jak jsem našel
kuchyň. Podobala se té mé v paneláku. Na sporáku, odkud vanul pach
spáleného masa, bylo v hrnci to, co bývalo masem ještě před 3 – 4
hodinami. Flákota nyní proměněná v mrak štiplavého kouře. Ten by v dýmu
schoval Napoleonovo bojiště u Waterloo, lodě Nelsonovy válečné flotily, prostě
cokoli, co nemělo být spatřeno. Veliký a poslední hrnec mé svatební soupravy
vzal za své a zůstal jen zápach, jako v doupěti medvěda, co kouřil celou zimu
partyzánky, nebo rovnou mokrou bramborovou nať...
Jako v mátohách jsem našel
sporý oděv, oblékl se a hrnec putoval před dům do popelnice i s černým
obsahem. V bytě jsem otevřel všechna okna, vypnul televizi a přesto, že už
bylo po půlnoci, šel jsem se osprchovat.
Průvan vyhnal z bytu i
tu poslední mouchu, co jsem vpodvečer
sledoval, jak posledního svého druhu sedí na zácloně a hledá partnera
k milostným hrám. I ta se sebrala, zamávala mi křídly a odlétla ze zamořeného
bytu bůhví kam. Venku se mezitím dalo do deště a bezvětří vystřídal noční letní
vánek....
Já ale potřeboval uragán! Kouř se v bytě
držel jako to, co raději neřeknu, ale helvítská víra byla jen slabý odvar toho,
co smrdělo jako sto čertů a nechtělo z bytu ven. Teď ještě, abych to nějak
zaonačil, až ráno sousedky budou dělat v přízemí sněm a odhad, která
z těch mladých neumí vařit a spálila večeři. Přidám se k nim a rovněž
odsoudím tu dnešní mládež, cynismus a sex, který z mladých dělá závisláky.
Kouř, že mi vlez i do skříní, kde mám prádlo, a sám nevím kam ještě... Pak se
rozloučím a poběžím kolem popelnice, kam jsem hrnec s masem na troud
spáleným odhodil. Nebudu tím směrem ani koukat. Byl to můj poslední hrnec.
Nebylo to poprvé, kdy někdo
z těch mladých sousedů „něco“ spálil a zahalil panelák do bílé tmy.... Jen
já vím, že dnes tomu tak není. To já jenom občas tvrdě usnu, když vařím....
Konečně se rozpršelo, větřík dorazil i do mého bytu, a tak větrám, větrám....
Žádné komentáře:
Okomentovat