Nebylo
vesnice, městečka, aby v ní nežil umělecký malíř. Nemyslím malíře pokojů,
ani takového, co študoval malířinu někde na universitě, myslím toho, co
v hospodě za padesátku namaluje, co si přejete.
Mám
smůlu. Já přišel vždy pozdě. Zubatá s kosou byla rychlejší, ale to co
namalovali, s tím se setkávám všude, kde otevřu dveře do obýváku. Ač
tenhle mistr maloval na přání, je úplně jedno jestli to bylo v Hrádku nad
Nisou, v Jilemnici, Dobříši či v Aši, pokaždé to byla trefa neomylně do
černého…
„Pane
vrchní, dali bychom si oběd.“ „Ano prosím, co to bude? Vybrali jste?“ „Dvakrát
řízeček prosím.“ „Už není…“ „Není, není. Co tedy máte?“ „Buřty s cibulí.“
„Na co tedy list, kartu plnou mlsot?“ „No, vybrat si můžete, ale máme už jen ty
buřty s cibulí,“ tak nějak podobně jste si mohli vybrat v Čechách i
na Moravě.... A přitom koukáte po zdech a nevěříte vlastním očím. Za jídlo tu
bylo dílo – jeleni, ovce, Boží oko, bourání prasete.
Dobrotivý
Bože! Máky, chrpy, kopretiny, slunečnice, růže, ale i mák nemá tu konkurenci v hrncích
a ve vázách. Konkuruje už jenom šeřík a alegorie vítězství nad Němci, buditelé
a Hradčany. Hlavně, bez toho by obývák ani nebyl kolaudovaný. Jeleni, bizoni,
laně, srnci, psi, koně, kočky. Vedou ti s parohy, pokud možno v říji.
Byli tak úžasní, že neodolala honorace, nižší úředníci, pošta, nádražáci, lidé
od mašin, myslivci, obecní úředníci ti všichni prostě museli mít tuhle pohádku mládí
luk a strání. Byť by mistra přeplatili, na stěně museli viset jeho originály.
Desítky
let, co ještě televizní seriály ani neběžely, už tehdy a překvapuje, že i dnes vítězí
máky nad postelí a ovály se svatou nad skříní, Alpy, šeříky, vlčí máky. To bylo
tak do roku 1990 a asi v tomto pořadí. Lidé se otřepali, převlékli kabáty,
odhodili závislost na mácích a jak mávnutím proutku jsou tu Eifelovky,
„turecké“ koberce přitlučené na zdech.
Trošku
jsme s tou kulturou po revoluci hnuli pod heslem: Hurá do Evropy! Hodně jsme
si polepšili. I tu internetovou adresu má snad každý trouba. A
k hospodským malířům? Pokud zůstali, kupte jim pivo a dejte na barvy. Zásluha
o jeleny a Hradčany se zapíše se do listin, co jsou na radnici hned za
vchodovými dveřmi. Časy se vracejí a jeleni samosebou taky. Brusel to zatím
nezakázal, a tak se vraťme k rodné hroudě malovat kraviny na stěny pokoje.
Žádné komentáře:
Okomentovat