Byl jsem na Kristýně, jak jinak to mám říct. Kdo dá třicet
pět korun, může si tu radost jít okusit. Koupání na dolech, jmenovitě na
bývalém zatopeném povrchovém dolu Kristýna v Hrádku nad Nisou je něco, co
za třicet pět korun je stále směnou hodnotou, která se vám vyplatí. Dnes už
nelezu dírou v drátěném plotě, ani se neplížím kukuřičným polem. Už chodím
hlavní bránou, nebo vstupem na jihu od Nisy.
Letní koupání v přírodě, nemá chybu. Ponořit se
v podvečer po šesté hodině do ztichlé, mlčící vody, když sluníčko už nemá
tu sílu a strká svůj nos do stromořadí na západním břehu je něco, kdy se mi
zdá, že svět kolem mne se zastavil. Vše utichá, jako před bouřkou a světlo
kolem modrá, jakoby nás někdo shůry rentgenoval. Těch pár lidí, co sedí na
břehu, i nás, co ve vodě plavou, jako omámení.
Kachnám zmodraly zobáky, přestaly žadonit o chleba, děti se
přestaly dožadovat zmrzliny. Všichni jsme, jako v němém filmu naprázdno
hýbali ústy, jako by v okolí přistáli mimozemšťani v létajícím talíři.
V Praze se ještě hádal parlament o osudy Rusnokovy vlády a poslanec Rath
se chystal od soudu na Ruzyň zpátky do cely. Hrádecký důl Kristýna se do vody docela ponořil,
koukala z ní jenom moje hlava a vše kolem se začalo halit do mlhy.
Jana dočetla Zpravodaj a mě naštvalo, že obec nezve zástupce
země, jejíž Rudá armáda válku de facto vyhrála. Praskla mi guma od trenýrek, kamínek
mi vlezl pod řemínek do boty a začal mě tlačit. Voda, ze které jsem právě
vylezl prý skrývá i krokodýla a někde na dně i mé drahé titanové brýle, co mi
kdysi sklouzly z nosu do vody.
Svět kolem Kristýny se začal vylidňovat, přeci jen bylo už pozdě
večer. Škoda, všude kolem nádherné teplo a voda jako med. Zítra už má opět
pršet. Kdo má ty teploty vydržet? Červenec a srpen se opravdu povedl. Ve dne
vedro, v noci prší z horka, houby nerostou, ale všude kolem prodávají
kanadské borůvky, meruňky, broskve a ještě pořád jahody. Sto metrů za státní hranicí,
pět minut od Kristýny otevřeli Poláci obchoďáček „Bedruňku“, jako součást série
příhraničních benzínových stanic.
Poláci umějí prodat levné a kvalitní zboží. Naši čeští
obchodníci jen těžko obstojí, pokud konkurenci pomlouvají a dál drží vysoké
marže. Poláci to umí taky, ale rovněž vědí, kdy moc je moc a raději zboží prodávají,
než aby se na ně jen dívali.
To byl zas rušný den. Jana měla v kanceláři v 8.
patře pod střechou 40 stupňů Celsia. V zimě bude vzpomínat, ale dnes byla
pečená, vařená, a přesto se mnou jela na doly do Hrádku vykoupat se…. Den, na
který se nezapomíná….
Žádné komentáře:
Okomentovat