I
za bývalého režimu mít se dobře znamenalo mít dobré
zaměstnání. Nebylo to až tolik o vzdělání, ale o tom, co jste
na trhu práce chtěli ostatním nabídnout. Samostatnou kapitolou
byli úředníci samospráv (na radnicích), kteří vládli kulatým
razítkem. Byty, pozemky, placené služby, různá povolení,
zákazy. Úplatní policisté, soudci, prokurátoři, obhájci,
bachaři. Znalí lékaři, beroucí úplatky v penězích,
obrazech, starožitnostech, službách, členové různých komisí,
kteří rozhodovali o tom, kdo bude vystupovat před veřejností,
vystavovat. Ti, kdo pracovali ve službách a měli možnost je
nabízet i mimo pracovní dobu - kadeřnice, krejčí, maséři,
opraváři, instalatéři, zedníci, pracovníci v hotelových
službách, v obchodu, zelináři, řezníci, zahradníci, pěstitelé,
chovatelé. Pracovníci od benzínových čerpadel, veksláci
s valutami. Pracovníci zahraničního obchodu, opraváři aut,
praček, televizí, zaměstnanci společenských organizací, až po
vybrané funkcionáře KSČ, kteří si přilepšovali prodejem
informací. To byl asi tak zhruba základ pozdější „šlechty“,
která měla po roce 1989 po pádu socialistického režimu
prostředky na to privatizovat československé hospodářství.
Nashromážděný
majetek z let předchozích se stal zdrojem záruk, ale i
hotovosti při privatizaci národních podniků. Obrovské, nikým
neevidované zdroje rozložily v několika málo letech
ekonomickou strukturu republiky a společně se zahraničními zdroji
určily, kde a co se v republice bude vyrábět. Vstup naší
země do Evropské unie dokončil úplnou přestavbu země bez
venkovního zadlužení na tu část Evropy, kde se vyrábí převážně
náhradní díly, a produkuje jen tolik živočišných produktů,
které nám ze zahraničí – z Bruselu povolí.
Nás,
kteří žijeme v pohraničí české republiky, v Sudetech,
stávající stav musí mrzet i proto, že po vyhnání – odsunu
většiny německého obyvatelstva z tohoto území po Druhé
světové válce jsme obnovili produkci výroby ve prospěch naší
republiky. Těžká léta, často bez odborníků na sklo, bižuterii,
koberce, látky, automobilový průmysl či strojírenství, jsme
svízelně překonali a v pozdějších letech dovedli
k exportní dokonalosti.... Až po změně režimu, který
ekonomiku země svěřil těm, co měli peníze a vliv v šedé
ekonomice státu, bylo dosaženo úplné demontáže naší stávající
ekonomiky a jejího převodu do portfolia velkých zahraničních
firem, které neměly zájem o samostatné české finální výrobky.
Tak byly u nás v Sudetech zlikvidovány fabriky se stoletou výrobní
tradicí, dávající práci všem, kteří pracovat chtěli. Bytex,
Textilana, Tesla, AZNP, Silka, Hedva, Kolora, Retex, Totex a další.
Je
smutné, že jsme v dané euforii z porevolučních změn
nepostřehli to podstatné. Jak rychle a s naším tichým
souhlasem došlo k tak významným změnám v našem okolí,
u nás doma.... Byli jsme svědky něčeho, co jinak trvá
staletí.... Nemám na mysli, jak rychle rostou krápníky....
Žádné komentáře:
Okomentovat