Škola na Husovce – 100 let od založení

Už vím, co sluší ohaři a co to je závodní dráha, co říká ovčákovi salaš a horníkovi šachta a co slyší námořník, když srdce zvonu bije. To samé jsem zažil 4. ledna roku 2014, když jsem stál u schodů školy na Husovce v Liberci a s ostatními čekal až se po stu letech otevřou dveře a my budeme moci dál.

Je tomu 52 let, kdy se za mnou zavřela tahle školní vrata a já jsem vstoupil znovu dál.... Vy, co už nebloudíte s kompasem a o cíli své cesty už něco víte, nebraňte se říct: Má školo, mé mládí, mé dětství, mé lásky, mé poznání... Třída po třídě, chodba, aula, kreslírna, posluchárny fyziky a chemie, toalety, šatny, kuchyň a jídelna, sborovna, kancelář krásné mladé ředitelky.

Škola jako nová. Sto let? To se někdo spletl. Úplně nové učebny plné techniky. Dnešní škola je už desítky let specializovaná na vyučování jazyků. Šla nám z těch informací hlava kolem. Ještě, že bylo kam si sednout a poslouchat ukázky z dramatické tvorby, zpěváky, hráče na kytary i jiné hudební nástroje.

Co by to bylo za jubileum, kdyby neexistoval almanach – Stoleté vzpomínky 1914-2014. Co učitelů, technických pracovníků, vychovatelů, kuchařek, školníků a pomocného personálu se po oněch sto let staralo o řádný chod školy, o výsledky, které byly často nadprůměrné. I dnes škola patří k nejlepším a jsem rád, že se spoustou liberečáků mohu hrdě říct: Chodil jsem na Husovku, a kam jsi chodil ty?

Co vím, tak žádná škola v Liberci není špatná. To jenom občas učitel na svou práci nestačí. Ne každý zvládá své předměty, ne každý pedagog si tohle jméno zaslouží. Jsem převelice rád, že mohu vydat svědectví, že po dobu mého studia na Husovce takoví učitelé nebyli.... Kéž bych to mohl říct o učitelích na gymnáziu v Jeronýmově ulici.

Má školo, skoro Sorbóno na Husovce, jak moc ti přeji: Užij si ty oslavy! Není nic víc, než poděkování těch, které jste učili. Závidím dnešním dětem a nakonec i rodičům, jak mohou být a jistě jsou, spokojeni s tím, co všechno je škola na Husovce naučí. A zrovna jazyky. To říká ten, co o ví o čem mluví, protože jeho sestřenice a bratranci žijí po celé zeměkouli.

Vždyť Liberci právě tohle schází. Být kosmopolitní, být opět metropolí severu. Hostit lidi z celého světa. Rozumět jim a vzdělávat je na našich školách. To vše už tady kdysi bylo a naše město z toho profitovalo. Ať tedy právě škola na Husovce je v čele těch, kteří uvítají návštěvníky pod Ještědem a budou jim snadno rozumět. Ať naše město opět vzkvete turisty, studenty, obchodníky bez jazykových bariér.. Ať škola na Husovce i příštích jedno sto let patří k těm, kterými se liberečáci chlubí. Ke školám, které mohou být příkladem ostatním....