Kudy a kam? Kterou mám jít a slzy polykat? Určitě dlážděnou a
dát si pozor, abych nesešel z cesty. Už nikdy úvozem, roklí, po pražcích,
mělkým potokem.
Pamatuji se, když počátkem let padesátých v naší obci,
měnili hlavní silnici dosud samosprašnou, na kámen politý thérem. A byl čas
všimnout si i chodníků, protože ještě žili sprostí dlaždiči První republiky,
kteří dláždili téměř na věčné časy. Babo, chyť se za bradu! Vše kolem praskalo
pod koly těžkých nákladních vozů a traktorů.
Bylo to až k nevíře. Byl toho plný Dikobraz, plné místní
noviny. Jen, co práce na jedné straně ulice končila, na druhé straně začala.
Sotva se položil plyn a chodník se znova vydláždil, byly tu všelikeré dráty,
trubky, bůh ví od čeho, a když byl chodník předlážděn, došlo na vodu.
Dnes je to trochu jiné. Technici používají lasery, počítače,
sondy, mají vysoké školy, stáže v Americe, ve Švýcarsku. Sejdou se nad
jámou, ke které přijeli třemi služební vozy. V jámě se nacházejí kopáči
ukrajinsko-cikánské národnosti a vyjednávají. To, co je ovšem hrozné, že
kravaťáci přinesli špatnou zprávu. Chodník se nebude dláždit, ale vylévat
asfaltem. A tak se stalo, že metropole severu Liberec spadla na úroveň měst
Beskyd a Jeseníků v době z počátků průmyslové revoluce. Asfalt ve středu
města. To není dobrá vizitka.
Dlažební kostka je vizitkou bohatého města, asfalt
popraskaných černých ker pak sibiřských pastí na mamuty. Kudykam? Kde na to
lepší vzít? Když má mít město přízvisko, vraťme se k původnímu: metropole
severu – Liberec. A pokud se vrátí Liberec i k významu přídomku
,,metropole“, pak jsme na správné cestě získat prestiž pro turisty, obchodníky
a podnikatele, kteří začnou proudit do města s vypráskanou pokladnou.
Jak prapodivně zní, že Liberec je městem sportu,
když si současný Liberečák nevzpomene ani na jeden finální výrobek libereckého
současného průmyslu. Jsme na rozcestí krásných snů a konkrétních výsledků. Co
takhle spojit se s německou Žitavou a polskou Bogatyní? Jedni mají teplou
odpadní vodu z elektrárny, druzí víc peněz v rozpočtu. Takový
mezinárodní svazek, sňatek z rozumu. Nebo už jen zbývá jít se
s kloboukem postavit ke kostelu?
Žádné komentáře:
Okomentovat