Babička
měla hospodu. Hospodský, aby byl úspěšný, musí umět všechno.
Dobře nakoupit, ještě lépe prodat. Být psychologem, rozumět
všemu, co mu kdo navypráví, umět to s domácími zvířaty,
neboť nejsou jen pijatiky, ale i hlídání budovy, mňoukání
kočky a hlavně péče o trubky a vaření, vaření. A jak říkám,
tohle vše bylo v rukou jedné správné ženské, mojí babičky
a klapalo to jedna báseň. Zaskřípalo to jen jednou, na vánoce
asi před šedesáti lety.
Ten
shon a frmol znáte. Hospoda je malá fabrika, a když se k vám
chystá na večeři sto strávníků, to jsou pak nervy. Babička
pokaždé v takových případech říkala: ,,Přežila jsem
dva mužský, tak přežiju i ten bramborový salát pro sto lidí.“
A o bramborový salát vskutku šlo. Na něm si nechávala obzvlášť
záležet. Bez kousku salámu voněl, jako ten nejdražší, ale šlo
prý o koření, teplé brambory, spoustu mrkve, vajíček natvrdo,
majonézu s okurkami, jablka, cibuli, hořčici, lák z okurek,
no a něco, co babička tajila, a co dělalo z babiččina
salátu vyhledávanou pochoutku, nejlepší na sever od Ještědu. No
a vidíte. Právě bramborový salát babičku téměř sklátil do
hrobu.
Vše
mělo svůj rituál. I ten salát musel za hospodu na schody na
dvě-tři hodiny uzrát. I tenkrát, když se to stalo, zrál ve
velkém zaklopeném hrnci a voněl a voněl. Babička udílela
poslední rozkazy, personál se šel převléknout, jen Brit,
stárnoucí německý ovčácký pes, se postavil před babičku a
čekal na to, co má dělat on. Babičku to sice zarazilo, ale hned
si vzpomněla: „Brite, běž a hlídej salát ať ho nikdo
neodnese.“ Pes si lehl na schody tak, aby na salát viděl, zívl a
usnul jako pařez. Do večeře zbývalo dost hodin a dvacet si šla
dát i babička.
Pak
už hosté zasedali za krásně upravené stoly, když ten, co
babičku zastupoval zavelel: „Přineste ze zahrady salát a noste
na stůl. Řízky jsou akorát!“ Trvalo to dlouho, a nikdo se ze
zahrady nevracel. Brit každého posla uvítal přátelským
olíznutím, dal jednomu každému zvlášť najevo radost ze
shledání a tím to skončilo. Jeho úkol byl jasný - ohlídat
hrnec. Snaha kohokoli s hrncem manipulovat, byla mimo příkaz
babičky o tom, co má dělat. A nakonec jeho úvaha došla až
k tomu, že hlídal i tu narůstající skupinu nervózních
lidí, která chtěla hrnec s bramborovým salátem odnést. A
tak na schodech vychládal salát a personál postupně žhnul do
ruda.
Brit
to vzal naprosto vážně. Vrčel a ukazoval svůj báječný,
kompletní chrup. Ohrnoval pysky a vrčel. Vrčel víc a jinak než
jindy. Neplatilo na něho nic. Čekal až si pro salát přijde
babička a pochválí ho. Že si pro salát chodí i jemu známí
lidé, připadalo Britovi jako zajímavá hra, a nechápal, proč
jsou tak nervózní a chtějí babiččin hrnec, který má on,
Brit, hlídat. Zrušit takový rozkaz může zase jen babička. Došlo
to konečně personálu. Rozespalá babička se dostavila na zahradu,
kde ji všichni vítali s opravdovým nadšením a nejvíc
samotný Brit. Nakonec i on dostal velkou porci salátu. Vždyť si
ji taky zasloužil.
Žádné komentáře:
Okomentovat