Dobrá chata nad zlato

Prohlížím si katalog LVT a udivuje mne nabídka spotřebního zboží, které v něm bylo nabízeno našim rodičům a prarodičům…

Mé oko spočinulo na nabídce Severočeských dřevařských závodů n.p. Česká Lípa. Nabídka bez nadsázky za všechny peníze. Rekreační rodinné chaty, společné rekreační ubytovny, jídelny pro pionýrské tábory a jiné stavby ze dřeva.

Fejeton jsem nazval Dobrá chata nad zlato. Však taky ano. V těch dobrých, dávno minulých byla chata, nebo rekreační domek snem a cílem snažení přemnoha lidí a lidiček bydlících v Sudetech. Je dvacet let po válce, jak vidno další válka není v dohlednu a lidé své úspory ukládají do nemovitostí. Kupují pozemky a na nich staví. Hranice na západ jsou uzavřeny a tak se jezdí na chalupy, do chatek, na parcely. Potažmo se zlato zde, před očima, mění na dřevo, hlínu, cement, vápno, kámen a majitelé se jen třepou na příznivé jaro, aby mohli stavět, stavět a stavět. A tak staví lidé se zlatým srdcem, později i zlatokopové ze Sudet, kteří přišli do pohraničí zbohatnout.

Staví mladí, kterým finančně pomohli zlatí příbuzní a rodiče. Chatičky rostou všem před očima. Ta moje má zachránit manželství, které už nestojí za nic, a má přinést do manželství vzpruhu na čerstvém vzduchu. Není všem dáno. Co se podaří jedněm, nám nepomohlo. Zato jsem v té době získal slušnou znalost, kde se co ze dřeva vyrábí, a jak na to….

Výrobců dalších dřevěných chat byla celá řada. Co vím, tak v Černousích na Frýdlandsku. Žel, ti do chat přimísili azbest, který je rakovinotvorný a konzumenti začali být podezřívaví. Boom chat a chatiček nezanikl a já si postavil chatu typu Floru 2 v Hrádku nad Nisou poblíž dnešního mostu ,,U Wienerů“.

Výběr chat a chatiček byl i díky LVT postačující. Co kraj, to dřevařské závody, které nestačily řezat, tesat, šroubovat. Tak na stráních, úbočích, na i příměstských pozemcích začaly růst, jako houby po dešti, zahrádkářské kolonie, fenomén volného času lidí v období reálného socialismu. Dřevěné chaty jedna, rozměrově podobná té druhé.

Lidé našli pro sebe smysl života v přírodě, v karavanu, v hotelu s okny do parku. Říkali jsme tomu návrat k přírodě, k hodnotám, které nám nejsou cizí. To vše bylo možno realizovat prostřednictvím socialistického fenoménu chalupaření, který společnost akceptovala, a který jí v té době nahradil nedostatek možností cestovat na západ od našich hranic.

Často byla kolonka chatiček příkladem místním, jak pečovat o své domky a vilky nedaleko chatového městečka. Že sortiment těchto chatiček, nebyl jen o jednom, dvou typech, byly právě „Liberecké výstavní trhy“ a sortiment dřevařských závodů, jako Severočeské dřevařské závody n.p. Česká Lípa.