Ukrajina

Kdo v březnu a dubnu roku 2014 nemluví o Ukrajině? O Krymu mluví všichni. Na Krymu jsem nikdy nebyl. Tam jezdili jen nejlepší, do pionýrského tábora Artěk. Já jenom Ukrajinou párkrát projížděl vlakem. Jednou jsem si prohlédl majestátní Kyjev, podruhé ve stopách První jízdní armády Buďonného navštívil Žitomirštinu. Byl jsem i kousek dál v Rostovu na Donu u Černého moře. V podstatě všude tam, kde bojovali za Druhé světové války moji příbuzní proti Hitlerovi.

Proč o tom píši? Protože, ač se tam dneska nebojuje, lidé se bojí. Krym byl a bude ruský. Lidé si to přejí. Ukrajina je mocnou zemí, ale s Ruskem se nikdy nerozejde ve zlém. Snad je to dáno geograficky, řečí, historií, rodinnými vztahy, budoucností, že si nedovedou ani ve snu představit válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Občanskou válku tu ano. Jako čtenář Šolochova vím, o čem mluvím. I ta by jednou skončila tím, že se válčící sejdou, po pravoslaví se obejmou, pomodlí a budou zase bratry.

Nevím, proč se jim do toho pletou Evropané. Že jich pár požádalo o pomoc neznamená, že miliony ostatních s tím tak úplně souhlasí… A hlavně na co Evropané a USA slyší je strach z Ruska, ze silného Ruska v čele s novým Stalinem. Já osobně víc, než Ruska se bojím ukrajinských nacionalistů, fašistů a antisemitů. Ti mohou pozměnit tvář nejen Ukrajiny, ale i změnit pohled Evropy na současný vývoj i jinde ve světě a poškodit vztahy mezi lidmi vyznávají demokracii, pluraritu a evropsko-křesťansko-židovské hodnoty.

Domnívám se, že jsme tak trochu podobni řečníkům z náměstí, – revolucionářům z ,,Majdanu“, kteří jsou živeni teplem kamer a fénem mikrofonů. Sféry mocenských zájmů velmocí se asi nezmění a pokud se jejich vláda nedopouští genocidy, tak jim prakticky ve sféře jejich zájmů vše projde. A Krym je přesně to, o čem mluvím. Hanba mě fackuje, že jsme díky zbrklosti a hlouposti K. Swarzenberka, tehdejšího ministra zahraničí, uznali Kosovo za suverení stát, přes nesouhlasné stanovisko naší vlády. To je takový barikádník z Ukrajiny, který může posunout čas o kus zpátky, do konce 30 let minulého století… A přivodit i budoucí válečný konflikt.

Ne sankce, ale záruky, jednání čtyř - Ukrajiny, USA, Ruska a EU. Ukrajina si je vedle svého velkého bratra jista prosperitou a ochranou před napadením, rozvojem ve společnosti post sovětských států. Záruky Evropské unie a USA budou jen formální záruky toho, že akceptují rusko-ukrajinské dohody, ke kterým jisto jistě dojde nejpozději do tří, pěti let. A budou stabilizující i pro mír v celé Evropě na další desetiletí.