Nemocnice
nemusíme mít rádi, ale personál, to je, jako když hodujete v dobré, nebo
špatné hospodě. Po dobrém jídle vzkážete do kuchyně a číšník dostane spropitné.
Těch dobrých hospod bude celá fůra, ale jen některé jsou výtečné. Skvělá
nemocnice je o tom samém.
V liberecké
nemocnici to je bezesporu alergologie, vedená MUDr. Jiřím Hlavatým, jehož jsem
celá léta pacientem. Málokde jsem našel lékaře v takové symbióze se
zdravotní sestrou, jako na tomto oddělení. Sestra Karafová už nepatří
k nejmladším a asi jí bude dělat potíže pobíhání na lůžkovém oddělení, ale
v předpokoji svého dosavadního nadřízeného to je skutečně óda na zdraví. Žádný Ščipačev –
Sloky lásky, ale perfektně zvládnuté řemeslo a pocit, který nemocný má jinde
málokdy.
Dříve
v továrnách visívaly vlaječky, jako třeba „Nejlepší soustružník“. Můj táta
za jedním z těch soustruhů v chrastavském Totexu stál. Nesmějte se,
to by si nezasloužil… Já si celý život
schovávám právě tuhle fotku, kde táta v rádiovce stojí u soustruhu
s vlaječkou „Nejlepší soustružník“.
Mám za to, že
bychom měli takové vlaječky vracet na místa, kam se lidé rádi vracejí, byť by
to byla nemocnice, prostě na místa, kde pracují slušní a obětaví lidé. Přece se
ještě stále sluší poděkovat za dobrou práci. A nemusí to být, pane řediteli,
jen k Mezinárodnímu dnu žen, který se blíží…
Chtěl bych za
nás všechny, kteří sestru Karafovou známe, říci, že bych si ji dovedl
představit i na Vašem místě. Je rozhodná, „akurátní“ a pacient při odchodu ví,
na čem je. Umí se problémům postavit a řešit je. To zná a umí jen zdatný
odborník. Asi vám, pane řediteli, závidím, že máte k dispozici takové lidi
a jsem rád, že mne a ostatní tak dobře léčí.
Jen prosím
nezapomeňte i za mne toho 8. března jít a dát kytičku.
Žádné komentáře:
Okomentovat