S holí
se to chodí! Chvála stáří a bez šance u opačného pohlaví. Co
bych si stěžoval? Šestašedesát let bez hole. A jak se ti to
stalo? Povídám, otočím se za ní, řeknu ti, až srdce bolí a
pak, z ničeho nic, v koleně křup. Jakoby ti tělem
projel šíp, úplný orgasmus. Ten původní ti na tváři vytvoří
škleb, jako bys náhle zblb, ale tenhle z kolene mě poslal ke
zdi. Chytil jsem se jí, jako Zeman ve svatým Vítu u zemských
pokladů. Zavrávoral jsem, krásná dívka zmizela za rohem a já
šel podél zdi na zem.
Koukám,
koleno je volné, stěží popadám dechu zvedám se a nedošlápnu.
Domů skáču o jedné. Nastává období hole. Dnes, po půl roce,
je mou nedílnou součástí, jako jí kdysi byli klasici marxismu,
když jsem věřil, že země patří všem lidem a že se budeme mít
všichni stejně dobře.
Zůstal
jsem o holi z duralu a s ní se mi chodí dobře. Tancuju, když
o ni zakopnu. Chodím pomalu a vypadá to, že při chůzi přemýšlím.
Ano, ale jen o tom, jestli to zvládnu domů. Ano, to je dnes můj
vnitřní svět. Navenek se tvářím, že jsem z toho venku a
hůl nosím jenom ze zvyku, že jsem si ji vzal vlastně jen
z dišperace, abych se pochlubil křepkým během za svým
stínem.
A
tak, jak povídám, stala se hůl součástí mého já, jako kdysi
kšandy, kravata, manžetové knoflíčky, vypucované boty, pěšinka
ve vlasech, čistý kapesník, popřípadě preservativ. Vidíte, jak
jsem na sebe dbal. Nyní se to vše koncentruje v jedné
duralové holi… Je vlastně mnou, je jako zaplombovaný zub,
ostříhané nehty, čistý krk, vyčištěné zuby… Možná, že
to samé už znáte taky: Siofor na cukrovku, ráno, večer, podobné
prášky na vysoký tlak. Že jsem se za tou kočkou otáčel!
Ještě, že si mě nevšimla. I když, mohla mi zavolat rychlou,
nebo mi taky sebrat peněženku, hodinky. Mohla si se mnou pohrát,
zavolat kámošky…
No,
máme to za sebou, užili si doktoři, VZP si taky přišla na své.
Já poznal sestřičky ve špitále, doktorky, co slouží v noci
a mají chuť vás zabít, když je budíte. Svou novou přítelkyni,
hůl jsem seznámil s tou starší, která o mě pečuje a která
netuší, proč mi v kolenu chrastí. Hůl, berla - perla
v rukou dnes už zase řeholníka, to jsou mé dnešní pocity.
Tak až mě potkáte, jsem to já, jen o jednu hůl hezčí. Někam
běžím, pozor letím….
Žádné komentáře:
Okomentovat