Dospělí
sousedé prapodivných jmen, čert to vem. Horší to je v dětském
věku: „Svinutý!...“ Co zavolání, to výzva. Ve školce, ve
škole, v kolektivu družin, pane, vojín Svinutý, přišel
jsem na Váš rozkaz… Miláčku, víš je tu taková maličkost,
jmenuji se Vašek a dál, dál až se vezmeme, tak si vezmu tvoje
příjmení, přece nemůže být další generace – Svinutých…
Slečna
se mohla jmenovat Rozpačitá, Bystroučká, Prase. To poslední
jméno patřilo fabrikantu z Vansdorfu a ještě nedávno se
jeho jméno dalo číst na firemním objektu…
Petříček
je v našich krajích lépe ke skousnutí než Hugo, na to slyší
v našich domácnostech nejčastěji pes. Dcera si pořídila
psa prostého jména, chrtíka Boženku. Ještě, že většina
z nás, milovníků akvarijních rybiček, nemá potřebu si
s nimi povídat jmenovitě. Mít však doma papouška a vést
s ním řeč, znamená mít jej téměř za člena rodiny, tudíž
začít oslovením.
Ještě,
že nežijeme v Rusku. Tam se tituluje ještě i jménem po
otci…. Nejhůř na tom byli v celé historii svatí, neboť
být svatým bolelo fyzicky a měli neskutečně těžká, latinská
jména. Kdo si je má pro pánajána pamatovat? Od doby, kdy Čechy,
Liberecko a Českolipsko propadlo kouzlu multikultury a stěhují se
k nám tažní ptáci z celého světa, třeba
z Mongolska, Indonesie, Srí Lanky... Jejich jména zní bez
nadsázky, jako kytky v pařeništi. Zvykejme si. Možná jsou jména
i příjmení arabská. Z z Balkánu to není tak daleko.
Biblická
jména jsou nám po všech těch tisíci společných letech s Židy
asi nejbližší. Posuďte sami: Josef, Jakub, Jan, Eva, Hana, Anna…
Německá jména mluví zase o opaku Helmut, Otto, Walter, Egon…
Jak je ten svět jmen podivný a čarovný. Odkazuje i na módu a
přitom nejde o módní výstřelky. Je to přirozený jev,
podléhající zákonům společenského vývoje, jako každý jiný.
Neplatí tu sice žádné Newtonovy zákony zemské přitažlivosti,
ale vědomí paměti příslušné etniky, země. A tak nám doufejme
dál porostou do zdraví Aničky, Jiřinky, Jiřičkové, Petříci a
Pepíci. Zajímavé i poučné povídání bez snahy něco změnit.
Berte to jen jako šťouchnutí, abyste jednou, až přijde onen den,
nevypadali jako tupci, kteří neví, co se sluší a patří, až
před vámi bude stát syn a bude řečnit: „Milí rodiče, to je
Honza a budeme se brát...“
Žádné komentáře:
Okomentovat