Potkávám
tu starou paní snad každý den. Pozdravím, poodejdu a mám chuť
se otočit a zavolat: „Frau von Witbach – wie gehts?“ Nezavolám,
ona opřena o hůl, shrbená, jde někam dál na oběd…
Statkář
Gustav Richter, majitel statku Mildenau u Frýdlantu v Čechách
(dnes Luh u Raspenavy) byl v roce 1908 povýšen do šlechtického
stavu s přídomkem ,,von Wittbach“, ač jsme šlechtické
tituly v Čechách zrušili, (na rozdíl od NDR, Německa, kde
dědičný titul ,,von“ byl zachován a používá se). Tenhle
drobný predigát by slušel i mé sousedce odnaproti z paneláku.
Co
vím, tak je dcerou šlechtice a byla ředitelkou školky v Liberci.
Česky mluví naprosto čistě, nikdo by neřekl, že to není její
mateřský jazyk. Však taky nikdo v jejím okolí neví, že je
rozená von Wittbach z Raspenavy. Vzala si za manžela Čecha,
který už dávno není.
Mnoho
jich už v Liberci není. Paní baronka Horowittzová, kdysi
ředitelka jazykové školy v Liberci, už je rovněž na pravdě
boží. Co dělat, dnešní doba šlechtictví zrovna moc nepřeje.
Je to asi tak, jak to má být. Ti starší mocní, to byli většinou
z počátku loupeživí rytíři, za peníze hotovi svůj meč
vytáhnout na kohokoli. Ti mladší si svá šlechtictví prostě
koupili, nebo dostali za službu vlasti, panovníkovi, jiní ke
šlechticům přišli sňatkem nebo adopcí. Tak si vyberte.
Šlechticem
ducha – to dovedu uchopit a ustát. Je jím nonšalantní herec,
velká zpěvačka, primabalerina, významný vědec, profesorka,
malířka, tam někam bych zařadil tu starou paní, co každý den
potkávám – von Wittbach. Doufám, že je to ona, dcera nebo
vnučka statkáře z Mildenau… Ptát se jí nebudu. Kdysi mi
to řekla moje maminka a měla to taky druhé ruky. Co dělat? Musím
dát na instinkt a ten mi říká: To je paní von Wittbach. Tak ať
jí slouží zdraví!
1 komentář:
ahoj Egone, zaujal mě Tvůj článek o šlechtičně z Tvojí ulice. Sbíráme materiály o rodu Richterů, ozvi se nám prosím na email ferdinandov@post.cz
Děkuji za odpověď. Jirka
Okomentovat