Dnes
si připlatíte. Auto s hudbou jako z Marsu a ještě něco
navíc, hlíva ústřičná, žampióny. ,,Voní, zdravé, to je
pochutnání...“ Kdo z nás by lákavou inzerci odmítal?
Vajíčka čerstvá přímo od slepic. Co na tom, že žijí
v drátěné kleci kdesi v podzemí a vejce od nich jsou bledá,
postavená na chemii a umělém osvětlení…
Jsme
víc nemocní než jsme byli před 25 lety. Vraťme se do tehdejší
doby Do doby, kdy jsme i my kupovali plata vajec, ovšem bez hudby a
bombastické reklamy. Říkali jsme těm vajíčkům familiérně
„křapky“ a nebyla vždy a pokaždé, kdy jsme si usmysleli tak,
jako bylo málo pomerančů, banánů. Dalo se žít i bez nich, ale
je potřeba říct – i za to mohli komunisti. Říkám to s ironií
v hlase, neboť vše už tu bylo a bude jednou zase.
Křapky
a pomeranče naše bytí v NATO a v Evropské unii jistě
nezkrátí, ale věčné ,,hledání“ viníka je už naší národní
vlastností. A přesto se najdou ti, co křapky zatracují. Já a se
mnou mnozí další, rozhodně ne. Otázka zní proč ,,křapky“. O
co míň křapou ty dnešní? V čem je rozdíl? Určitě ne
v kvalitě. Co jsme zrušili v Česku národní normy a
přizpůsobili se „zahraničním“ šuntům – nemáme si na co
stěžovat. Na co normy? Máme gripeny...
Tehdy
byly i křapky z chovů světlejších - slepičky měly více
prostoru. Noviny – Mladá fronta stály padesát haléřů, dnes
patnáct korun. To byly další nezanedbatelné rozdíly. V Čechách
dnes máme na vylepšení vajíček žampióny a hlívu ústřičnou.
Jak mnohé se změnilo a my to nepostřehli! U nás jsme uvítali
v ulicích bezdomovce, nezaměstnané, utečence ze země, kde
dostali ,,svobodu“.
Teď
čekáme už jen na atentáty a bomby stoupenců islámu. Těm,
kterým se nelíbí v našich městech třeba i to, že stavíme
před Vánocemi před radnicemi vánoční stromy. Vedle toho jsou
křapky a vzpomínky na ,,zlaté komunisty“ vyhaslé sopky, které
sice podráždí pár zatrpklých a nesmiřitelných, ale dnes, jak
vidno, je problém už jinde. Jak se připravit na první atentáty a
to, že za sousedy budeme mít mít první Araby, kterým naše
zákony nic neříkají a na první místo staví své – náboženské
iluze. Julius Fučík, komunistický novinář, nám před svou
popravou vzkázal: „Lidé bděte!“ Jiný řekl, že v Madridu
se bojuje za Prahu...
Aktuálnost
těchto myšlenek pro současnost je zcela na místě. Nevybojují je
za nás americká letadla a tanky, nebo ruské jaderné ponorky.
Naše
vlastnost být papežštější než papež je úsměvná a ukazuje
na mnohé. Jak jsme si zlikvidovali české zemědělství a část
průmyslu potvrzuje, co je známo i o křapkách. Jsou tu, sice pod
jiným jménem, s jinou cenou, horší kvalitou, ale jsou tu. Křapky
se vrátily, našly cestu domů. Tak by tomu mělo být u všech
ztracených synů a dcer naší země. Bez ohledu na to, ve které
straně platili příspěvky. Pokud to jde u ministrů a svět se
nezhroutil,, pak přijdou i jiné věci. Buďme na ně připraveni.
Žádné komentáře:
Okomentovat