Žít v Sudetech, sbírat poštovní
známky a nezmínit se o zvláštnostech podzimu roku 1938 by bylo nepatřičné.
Tatínkovi bylo 18 let a takříkajíc mu svět ležel u kolen.
Reichenberg – Liberec, metropole severu. Pravidelné
letecké spojení s hlavním městem, moderní lanovka na Ještěd. Tovární výroba
textilního zboží opět v konjunktuře, blízká třetí říše až moc blízká. 20 kilometrů
vlakem do Saské Žitavy. Liberec, plný Němců, kteří volili Konrada Henleina a
jeho program „Zpět do říše“. To byl svět podle osmnáctiletého kluka, který
se právě vyučil tkalcem.
Příjezd německých vojsk do Liberce, která obsazovala
Sudety, pozoroval tatínek ze sedla zánovního kola z kopce na Bedřichovce.
Od Chrastavy se na Liberec táhl dlouhatánský šedivý pruh okupačních německých
vojáků. Z kola sesedl až v Praze. A udělal dobře. Pro dědečka si
nacisti došli hned druhý den a odvezli ho do říše. Tatínkova klukovská sbírka
známek se tehdy ztratila bůhví kam. Až po létech, když jsem už začal sbírat já,
mi o ní tatínek pověděl. Její ztráta ho mrzela, co se tehdy dělo na poštách
u přepážek nemělo obdoby. A o to táta přišel.
Nezbylo, než abych začal sbírat já.
Především mi šlo o ruční přetisky československých známek z obsazených Sudet.
A povím vám, jsou to zajímavosti ještě dnes. Dá se říci, že Němci v Liberci
a v ještě některých dalších místech republiky nelenili a oráželi poštovní
zásilky přídavnými razítky s různými „oslavnými“ texty, jako například: „Wir
sind frei“ – Jsme svobodní, nebo „Wir danken unserem führer“ – Děkujeme vůdci.
Tato a podobná razítka byla používána v obsazených českých poštách především
v říjnu 1938. Oslavovaly násilné vyhnání Čechů, Židů a německých
antifašistů z pohraničních oblastí republiky. Obsazení českých úřadů a
především pošt bylo na mnoha místech spojeno s násilím zfanatizovaných davů
sudetských Němců v touze spojit se s hitlerovským Německem – heim ins
reich – domů do říše.
O tom všem i po tolika letech vydávají
svědectví poštovní dokumenty, filatelistické doklady. Je až překvapivé, kolik
takových dokumentů se ještě dnes nachází ve specializovaných sbírkách sběratelů
známek československé první republiky, která končila právě následujícím rokem
1939, vytvořením protektorátu Čechy a Morava.
Ač připomínají neblahé osudy našeho
národa, jsou právě poštovní dokumenty s přítisky „Wir sind frei“ součástí
dějinných událostí, kdy jedněm se zdálo, že budou svobodní a druzí o svobodu
právě přicházejí.
Sbírání známek mi zůstalo koníčkem
rozšiřujícím obzory zvídavého člověka. Je škoda, že krásné obrázky – známky se
už dnes nesbírají tolik, jako za mého mládí, jsou krásnější a krásnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat