„Ó Sudety, Sudety! Píši vám, dálavám a předu nit. Slyšte, slyšte,
dopřejte sluchu novým příběhům a povídkám. Na pulty do knihoven obchodů opět přichází
soubor vzpomínek na dobu předchozí libereckého autora Egona Wienera „Za okny
jsou Sudety“:
„Za zahradou se mi pase stádo ovcí a srnky s očima jako vyleštěný
kámen z pohraničních hor. Na zahradě mám stromy. Přál bych si vidět, jak rostou
i ptáky co hnízdí v jejich korunách. Města, co mi rostou před očima a děti,
co si hraji s výpočetní technikou. Kdeže zůstala maminčina špulka od nití, na
vláček na klíček, panenka ze zbytků od šití. Svět se změnil a my, my tu zůstali.
Píši vám, dálavám, všem, co nosíte pevné boty, zdržujete se jejich šněrováním,
používáte mobil s tlačítkovým ovládáním. Nechci, aby vám stoupl cukr. Naopak,
aby se děti zastavily a přišly s tím, co se v mispoche uvaří, to se doma
sní.“
Třináctá knížka a stále
stejné povídání o čase u nás pod Ještědem, o lidech, které znáte, potkáváte,
které zdravíte a oni vás. Potkáváme se čteme se. „Za okny jsou Sudety“ jsou, jak se zdá, čtivé
a číst se dají od Semil, Turnova po Habartice, Liberec, Českou Lípu.
Knížka si dozajista najde spoustu přátel věrných čtenářů, nezklame
a stojí za přečtení. Nevím, zda není poslední.
Žádné komentáře:
Okomentovat