Slyším to ze všech stran. Nejsem až tak pohotový, abych něčím smysluplným kontroval. Něco na mě taky leze. Jsem celý rozkašlaný, usmrkaný, neprůchodný a ochraptělý, nachcípaný, bez chuti, téměř nekomunikativní.
Jsem v tom až po uši, nacpaný jak „štrózok“ vitamíny, cibulí s cukrem, čajem s medem. Jediné, co odmítám, je octan hlinitý a živočišné uhlí. Zaznamenal jsem celkový pokles aktivity a snahu někam zalézt a zazimovat. Řeč přímou jsem omezil. Pouze přitakávám. Hrozím se toho, až dcera přijde ze školy. Půjde si pak ven, jen tak. Nikdo ji nepoučí.
Přemýšlím a tiše pro sebe úpím. Vše pomalu odchází a nastává fáze léčení. Taky to stojí fůru peněz. Léčba homeopatiky se prodraží a přesto se nic nemění. Kašlu. Smerkám. Chraptím. Čekám, až si organizmus sám poradí. Přesto to není podle mého gusta – lenošit... Obdivuji ty, kteří to umí. Peřinu pod bradu a pustit televizi. Ach, ty příčiny a souvisloti! Umět se nachladit a rychle se vyléčit. Tak tohle na objednávku neumím. Trpím. Trpím nečinností, Chce se mi ven. Z postele na ulici. Něco na mě vlezlo a nechce se tomu slézt. Těší mě, že v tom nejsem sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat