A jsem na rovině. Sjel jsem k řece. Opírám oči o černý asfalt a ruce tápou ve tmě. Křižany, Žibřidice, Dubnice… Kolem teče Ploučnice, a vedle mne jede na koni praotec Markvart, táta všech Vartenberků a Valdštejnů. V dáli mi svítí maják, oheň z hradní věže mocného Lemberka.
Hodná paní Špetlová mi otevřela mříže kostela ve Stráži pod Ralskem. A potom, že se zázraky dějí jen v neděli. Byla středa. Ten boží dům je z nejhoršího venku, ale atmosféra v něm mne nenechala v klidu. Kostel voněl a nebylo to jen kadidlem… Zvuk se tam nesl podobně jako v Praze ve Svatém Vítu, varhany nad schody stojí jako z partesu. Na to, že tu nebylo nic než holé zdi a pár kamení, se tady opravdu udál malý zázrak lidského snažení. Škoda těch pár posledních domů kolem, kterých si mocní města necení.
Okolní seskupení panelů dělá dojem, že k výstavbě došlo za pomoci ani ne tak stavební techniky, ale přívalové vlny tsunami. Tam, kde jsem čekal náměstí, došlo k nedorozumění. Všude jen omšelé paneláky a nic, co by zaujalo, co by stálo za úsměv na tváři, pokud nechceš zmrzlinu s příchutí ojeté pneumatiky.
Ještě, že ty vesnice kolem si žijí po svém, a každá jedna z nich, si do toho, co dělá, nenechá moc mluvit. Takže se staví. Rostou tu repliky roubenek, chatrče strýčka Toma z povodí Missisipy, horsko-alpská hnízda, selská víceúčelová stavení, salaše, kurníky, pařeniště, včelíny a králíkárny. Hodně se tu pasou koně. Jsou čistí, odpočatí a nedřou tu na polích. Zahrady a pole tu leží ladem, žijí z dotací.
Lidé, když už se rozhodli žít stranou civilizace, tu nenajdou práci, tím pádem hojně pěstují kačeny, husy, kachny, včely na med a ovečky pro srst. Hodně tu jezdí na kole, k čemuž je svádí ulice na rovině do Hamru na koupání.
Spousta zvěře přechází silnice a ohrožuje řidiče. Ale co, jsou krásní, celí chlupatí a hlavně, jsou tu a byli před námi. Lidi sem přivedla touha, že by tu mohl být ráj na zemi. Věčný sen o teple, vodě a slunci. Jsme tu doma, našli jsme dům, objekt pro rekonstrukci. Slunce svítí pro každého, je tu čistá, pramenitá voda, která pomalu kamsi mizí a pískovcové skály kolem mě tu drží za ruce. Nohy pevně drží v botách, které stojí na zemi.
Chodím si takhle Dubnicí kolem kostela a je mi dobře na duši. Škoda, že to nemohu nikomu zavolat. Je tu slabý signál. Nevadí. Kolem mne skáčou rosničky a ty mi všechno o krásné vdané paní Dubnici povědí. Je tu moc pěkně a budu sem jezdit častěji.
Žádné komentáře:
Okomentovat