neděle 24. června 2012

S humorem do světa módy

Čas od času se dívám na televizní americké armádní vyšetřovací metody, jak dopadnout delikventy. Dr. Malárd a jeho úvahy z patologie si nikterak nezadají s četbou o tom, co si oblékaly ženy koncem 19. století. Zajímavé je především používání cizích slov, se kterými se jen tak nesetkáte.
Co obléknout si mají mladé ženy plné života a zdraví koncem 19. století? Černé atlasové sukni ještě rozumím, ale vesta z tmelovobarveného sukna s vykrajovanými šůstky, se mi zdá zavádějící. To, co přijde nyní, je jak ze slovníku mongolštiny… Fichu Marie Antoinetty ze skotského taffetu a černým atlasovým rušem…. Uf!, ale zdaleka to není vše.
 Módní monolog pokračuje. Otevřené prsní záhyby z černého atlasu, mašle z krajek Ancienne padá na prsa… To hlavní však teprve přijde: límec z tmavomodrého a zeleného changeant taffetu, plissés z téhož taffetu obklopují límec, a teď pozor, mimořádné důležité sdělení: přímý devan tvoří Vetement (?) s dvěma kulatými pans, které jsou zcela perlami ozdobeny a plissés posázeny. No, považte, že tímto slovníkem se na sebe obracela děvčata se základním školním vzděláním v učení na dámskou krejčovou. Z toho všeho jsem pochopil a vybavil si jen ta dámská prsa, ale zahalená mašlí ,,ancienne“ ve mně vzbuzují rozpaky a stařecké choutky….
Kdeže jsou ty dnešní předeprané kalhoty s umělými dírami po všech světových stranách? Onehdy jsem před radnicí pozoroval mladou dvojici s kočárkem. On kalhoty s tolika sápanci, že dohromady držely jen silou gravitace, a přitom dítě v kočárku i samotná mladá paní se chovali kultivovaně, čistě a odpočatě. Otec v roztrhaných kalhotech proti nim působil jako zastydlý puberťák.
Móda, to je i o slušnosti uprostřed hepeningu, kdekoliv i v práci na ,,subotniku“ ve prospěch společnosti. A tak si matně vzpomínám, čím jsem se to já, pubertou zasažen, všem na truc oblékal. K nelibosti rodičů jsem si na sebe párkrát vzal z Moskvy poslanou bílou rubášku na dva knoflíčky u krku, černou stuhou vyšívanou, s černým provazem v bocích přepásanou. Sama má přítelkyně Marina Arab - Ogly z Moskvy v tom 62. roce minulého století mi ji původně nechtěla shánět, protože se prý v Moskvě neprodává, snad už jenom na vsích. Nevím už jak, ale do jedné z těch vsí zajela, rubášku mi koupila a do Liberce poslala.
Nakonec jsem se moc od toho s těmi dírami na gatích ani tak moc nelišil. Já si tu rubášku párkrát oblíkl, koupil si nádraží v Liberci ruské Izvestije velikosti plachty z náklaďáků, sedl si do kupé a četl, až přistoupila paní s  dítětem. Pomohl jsem jí s batohem do síťky nad lavicí. Potom jsem si vyslechl, jak šeptem říká dcerce, jaký to jsem galantní Rus. No co, každý dělal v pubertě něco jiného. Já stromky nelámal, ani neohýbal dopravní značky. ,,Zamiloval“ jsem se do módy. Kdysi, za mého působení na okresním výboru SSM v Liberci jsem stál i u zrodu docela známé mládežnické akce ,,Mladý módní tvůrce“.
Jak vidíte, móda dovede mít spoustu podob. Někoho zkulturní, druhého dovede obléknout i tak, že v čemkoli vypadá jako strašák do zelí…….

Žádné komentáře: