do Jablonce n/Nisou. Opět jsme se potkali. Tentokrát
jste neměla v ruce foťák, ale náruč květin. Kdo přišel na Vaše pozvání do
jabloneckého divadla v pátek 2. listopadu setkal se nejen s Vámi, ale
i s Vaším uměním. Obojí mne velice potěšilo.
Potkali jsme se spolu mnohokrát a pokaždé jsem zaskočen. Jste
jiná, než mnoho žen, které potkávám s lišíte se, třeba i ode mne. Pílí,
vytrvalostí a schopnosti vidět to, co já nevidím. Barevné aranžmá – šnytlík a
velikonoční vajíčka. Kompozice, ze které se mi točí hlava, záměr prostý,
prosťoučký a výsledek makro-mikro. To je fotka! Fotka jako víno, sud vína, plná
cisterna.
Blízká setkání. Jak často jsem si myslel, že vše znám,
vzhledem k věku vím a všude jsem byl. Nevídáno. Mýlil jsem se…. Paní Vladimíro,
píši Vám a prosím, odpusťte mi, že tápu a rukama ohmatávám to, na co nedosáhnu.
Vaše umění a čas…
Vaše fotky mi připadají, jako ze zlata až barvy pylu, co
včelky sesbírali na květech moruší, chrp, třezalek a levandule. Ty Vaše barvy,
zatraceně, jsou jako upečené, čerstvé, voňavé makové housky potřené máslem,
které stéká ke kůrce a mastí prsty… Jak si je tak olizuji nechám se vést Vaší
krásnou výstavou….
Sakra, Vy ale umíte
kreslit foťákem! Fotit a vyprávět. Pohladit, zarámovat a pověsit, nejhezčí. To
je jak uvařit vodu na čaj, nebo kávu, co zavoní a přejde do ovzduší, zavoní
kosmickou vůní. Ano, to jsou Vaše fotky. Koření v pytlích na zaoceánských
lodích, v plachtách, v mracích, v koši na stěžni. Tak nějak
vnímám, čas od času Vaši fotku na výstavách těch nejlepších a mají pravdu. Jste
fakt, opravdu dobrá. Vaše fotky mají šmrnc a já vím a jsem i rád, že mohu říci,
běžte v Jablonci do divadla podívat se na Vaši výstavu. Bude se Vám líbit.
Píši Vám, paní Dvořáková a děkuji za všechny, kteří pozvání
přijali a přišli….
Žádné komentáře:
Okomentovat